Veteránský forenzní vědec zkoumá nedbalost při shromažďování důkazů proti Amandě Knoxové

Od Deny Weissové, profesorky trestního práva na Americké vojenské univerzitě

Meredith Kercherová byla nalezena brutálně zavražděná 2. listopadu 2007 v italské Perugii. Tato mladá 22letá britská studentka na výměnném pobytu z Cizinecké univerzity byla nalezena ubodaná a v provokativní póze ve své ložnici umístěné v domku, který sdíleli další tři spolubydlící. Dvě ze spolubydlících byly starší Italky, které byly o několik let starší než Kercherová a byly zaměstnané, nikoliv studentky univerzity. Zbývající spolubydlící, Amanda Knoxová, byla 21letá výměnná studentka ze Seattlu ve státě Washington.

Brzy po vraždě byla Amanda Knoxová spolu s dalšími dvěma osobami zatčena, obviněna a v roce 2009 odsouzena za vraždu na 26 let. V roce 2011 odvolací soud rozsudek zrušil a Knoxová se vrátila domů do Spojených států. V roce 2013 italský vyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a nařídil obnovení procesu.

V lednu 2014 italský soud obnovil rozsudek za vraždu a odsoudil ji na 28 a půl roku v italském vězení.

Nebyla nalezena žádná vražedná zbraň, a přestože se na místě činu našlo množství důkazů DNA, v ložnici oběti, kde k vraždě došlo, nebyla nalezena ani stopa po Knoxové. Následující popis dnů, které předcházely soudnímu procesu, bude názorným příkladem nezákonných vyšetřovacích a výslechových technik, špatného shromažďování, balení a uchovávání důkazů i nepřijatelné forenzní analýzy a svědectví.

Kdo je Amanda Knoxová?
Knoxová přijela do Perugie studovat na Cizineckou univerzitu s malou znalostí italského jazyka, přestože vystudovala italštinu na Washingtonské univerzitě (Rich, 2011). Když vyrůstala v Seattlu, byla chytrou studentkou, ale naivní, pokud jde o způsoby světa. Často byla popisována jako ochotná pomoci cizímu člověku a při kontaktu s veřejností házela flintu do žita. Knoxová objevila malý domek nedaleko univerzity a nastěhovala se tam s dalšími třemi spolubydlícími. Ačkoli se zdálo, že s Kercherovou vychází lépe než s dalšími dvěma staršími spolubydlícími, Kercherové matka tvrdila, že si Kercherová stěžovala, že Knoxová je lajdák a dráždí ji hlasitým zpěvem a směšným chováním (Rich, 2011). Zanedlouho se Knoxová seznámila s 23letým mladíkem studujícím informatiku Raffaelem Sollecitem. Vedle školy a trávení času se Sollecitem pracovala Knoxová jako servírka v baru Le Chic. V den vraždy měla podle plánu pracovat, ale kontaktoval ji majitel baru Patrick Lumumba a oznámil jí, že ten večer není třeba pracovat, protože je pomalu (Rich, 2011).

Vražda v Perugii
První listopad je v Itálii označován jako svátek Všech svatých a pro většinu občanů je to pracovní volno. Druhý listopad je považován za svátek, kdy se oslavují zemřelí příbuzní hostinou a dary (Latto, 2007). Protože Amanda Knoxová byla na svátek Všech svatých propuštěna z práce, strávila noc se Sollecitem v jeho bytě. V bytě byl problém s vodovodem, který měl za následek protékající potrubí při každém použití kuchyňského dřezu.

Poté, co oba 1. listopadu večer připravili večeři, byly na podlaze louže vody. Sollecito nevlastnil mop, a tak se oba na večer odebrali do ústraní s tím, že nepořádek uklidí druhý den ráno. Knoxová se vrátila do chaty v 10:30, aby se osprchovala a přinesla mop. Když dorazila, všimla si, že vstupní dveře jsou otevřené, což bylo zvláštní, protože věděla, že Kercherová je na víkend jedinou spolubydlící ve městě.

Po vstupu do rezidence si Amanda všimla, že dveře Kercherové ložnice jsou zavřené, takže předpokládala, že spí, a v klidu se šla osprchovat. Když vyšla ze sprchy, všimla si krve na umyvadle. Zmateně se snažila zjistit, zda nepochází od ní, ale všimla si, že je suchá. Všimla si také výkalů na záchodě, což ji kupodivu znepokojilo víc než otevřené dveře nebo krev, a spěchala s mopem zpět do Sollecitova bytu.

Knoxová zavolala ostatním spolubydlícím a vrátila se se Sollecitem na chatu, kde při bližší prohlídce našli rozbité okno v pokoji spolubydlící Filomeny Ramanelliové. Zaklepání na dveře Kercherové ložnice nevyvolalo žádnou reakci, a tak zavolali italskou policii. Z neznámého důvodu přijela spíše poštovní policie než italská vojenská policie spolu s Ramanelliovou a jejím přítelem. Poštovní policie reaguje pouze na přestupky a nemá zkušenosti s násilnými trestnými činy (Rich, 2011).

V tomto okamžiku bylo místo činu silně znečištěno. Na místo činu vstoupili nejen oba spolubydlící a jejich přítel, ale i dva poštovní inspektoři. Ti přistoupili k vyražení dveří do pokoje Kercherové, kde byla nalezena ubodaná a od pasu dolů nahá.

Zatčení za vraždu
V průběhu několika následujících dnů byli Knoxová a Sollecito opakovaně předvoláni na policejní stanici a vyslýcháni. Do 5. listopadu začaly být úřady zoufalé a zahájily mnohem neetičtější sérii výslechů, které vedly k tomu, že oba zpochybnili svou paměť a změnili výpověď. Sollecito tvrdil, že bylo možné, aby Knoxová odešla z jeho bytu uprostřed noci, aniž by o tom věděl. Knoxová uvedla, že měla v hlavě vizi, která zahrnovala jejího šéfa v práci Patricka Lumumbu, jak zabíjí Kercherovou, a Knoxová toho byla svědkem s rukama za ušima a křičela.

Knoxová tvrdí, že ji vyslýchající té noci skutečně udeřili zezadu do hlavy a slovně ji uráželi. Opakované žádosti o právníka a nezávislého překladatele byly odmítnuty. Zcela vyčerpaná Knoxová uprostřed noci 6. listopadu podepsala dvě prohlášení obviňující ji z účasti na zločinu a byla zatčena a uvězněna. Sollecito byl rovněž zatčen a uvězněn. Úřady zatkly i Lumumbu a trvalo dva týdny, než ho na základě skálopevného alibi propustily.

Sbírka důkazů
Kercherová byla nalezena na zádech nahá od pasu dolů, s vyhrnutou košilí a polštářem podepřeným pod boky. Přes její tělo ležela přikrývka. Její zranění zahrnovala podlitiny na obou stranách obličeje, několik povrchových řezných ran na rukou, pažích a obličeji a třícentimetrovou smrtelnou ránu na krku (Hendry, 2011).

Místem činu byla ložnice Meredith Kercherové, kde podle všeho seděla na posteli, když útok začal. Na podlaze a na roštech postele, kde byla matrace mírně posunutá, byly kapky krve. Zdá se, že byla ubodána na posteli, ale přeběhla na druhou stranu místnosti, kde se nacházel její psací stůl. U židle u stolu se nacházely násilím odstraněné vlasy, otisky bot v krvi a kapky krve. Dveře skříně vedle psacího stolu měly na přední straně nasátou krev a na podlaze před skříní byly krvavé šmouhy. Krvavé otisky Kercherové byly také na vnitřní straně stěny skříně, což svědčí o posledním pokusu zvednout se z podlahy. Ve středu místnosti se nacházely stopy po tahání, které naznačovaly, že ji vrah odtáhl od prostoru skříně a stolu (Hendry, 2011).

Oblečení nalezené na místě činu vykazovalo forenzní stopy včetně bundy naruby, která vypadala, že byla z oběti stažena, trička, mikiny, zakrvácených bot a podprsenky s přetrženými ramínky obsahujícími nasátou krev. Oblečení bylo rozházené všude možně, zásuvky byly vyprázdněné, nicméně v pokoji Romanelliho i Kercherové se stále nacházely všechny její šperky. Věci, které se zdály být Kercherové odcizeny, byly její klíče od domu, dva mobilní telefony, dvě kreditní karty a nějaká hotovost (Burleigh, 2011). Spolu s rozbitým oknem v Romanelliho pokoji se na podlaze v Romanelliho pokoji nacházel kámen a krev na několika místech koupelny, kterou sdílely Kercherová a Knoxová.

Forenzní analýza důkazů
Policie zpracovala místo činu poprášením práškem na otisky prstů, aby odhalila otisky prstů. Z mnoha otisků prstů nalezených na místě činu byl pouze jeden otisk na sklenici na vodu v kuchyni identifikován jako otisk Amandy. Čtrnáct otisků nebylo identifikováno nikým, kdo se na případu podílel. Klíčovým důkazem byl krvavý otisk dlaně nalezený na polštáři pod obětí. Ten byl identifikován jako otisk Rudyho Guedeho, černošského přistěhovalce s minulostí drobných krádeží a vloupání, který byl často vídán na večírcích s místními vysokoškoláky a který se nedávno seznámil s Kercherovou na večírku pořádaném obyvateli suterénu chaty, kde Knox a Kercherová bydleli (Sayahg, 2010).

Na místě činu byly analyzovány četné krvavé otisky bot a nohou kvůli zjevnému zápasu během útoku. Bylo nalezeno pět krvavých otisků bot Nike kolem těla a vedoucích ze vstupních dveří a jeden krvavý otisk bosé nohy na koupelnové předložce ve společné koupelně. Otisky bot v Kercherové ložnici a vedoucí před vchodové dveře byly identifikovány jako Guedeho. Obrovské množství krve na místě činu a její stopy v celém obydlí vedly k provedení rozsáhlé analýzy DNA. Výsledky ukázaly, že Guedeho DNA se smísila s Meredithinou krví na její kabelce, na její mikině, ve výkalech nalezených na toaletě ve společné koupelně Knoxe a Kercherové a také uvnitř Kercherové těla. Ačkoli nebyla identifikována jako semenná DNA, uvnitř Meredithiny vagíny byly nalezeny epitelové buňky známé jako Touch DNA (Burleigh, 2011).

Na kuchyňském noži odebraném ze zásuvky v Sollecitově kuchyni byly nalezeny nepatrné vzorky DNA Knoxové. Knoxova DNA byla také smíchána se vzorky DNA Meredithiny krve nalezenými na umyvadle v koupelně, kterou obě sdílely. Rozbitá spona od podprsenky nalezená v ložnici Kercherové, odebraná šest týdnů po vraždě, byla italskou forenzní expertkou Patrizií Stefanoniovou identifikována jako obsahující nepatrné vzorky DNA, které byly vysledovány k Sollecitovi (Waterbury, 2011).

Hrubá nedbalost
Místo činu bylo ohroženo hned po příjezdu policie. Několik osob se pokusilo otevřít dveře Kercherové a dva policisté vstoupili do místnosti bez řádného oblečení a rukavic, aby zabránili kontaminaci. Pozdější vyhodnocení videozáznamu pořízeného během zpracování místa činu prokázalo, že předměty, jako jsou zakrvácené boty a kabelka, byly přemístěny, předměty byly přeházeny a vytvořily nové krvavé skvrny a přikrývka byla z oběti sundána bez rukavic. Později bylo také zjištěno, že vyšetřovatelé přemístili noční stolek u postele, který zakrýval krvavou skvrnu, jež byla pro rekonstrukci zločinu klíčová.

Když se krevní skvrny neshodovaly s předměty na místě činu, jako byla kabelka na posteli a zakrvácené boty, vyšetřovatelé tvrdili, že se vrah po vraždě podílel na inscenaci místa činu (Hendry, 2011). S klipem od podprsenky, který byl shromážděn několik týdnů po prvním ohledání místa činu, pracovalo několik různých policejních vyšetřovatelů, než byl nakonec zabalen jako důkaz (Burleigh, 2011).

Forenzní analýza Stefanoniho by byla v soudní síni ve Spojených státech zamítnuta. Její laboratoř neměla certifikát k provádění tradiční analýzy DNA, natož dotykové analýzy DNA známější jako profilování DNA s nízkým počtem kopií (Waterbury, 2011). Na noži ze Sollecitovy kuchyně, který zkoumala, byl test na krev negativní, nicméně bylo zjištěno, že byl vybělen. Tento výsledek byl později vyvrácen, když byla látka na noži skutečně identifikována jako bramborový škrob (Rich, 2011). Bylo také zjištěno, že nůž byl příliš velký na to, aby vytvořil dvě ze tří ran na Kercherové krku, a také příliš velký na to, aby zanechal otisk krve na prostěradle na místě činu (Waterbury, 2011).

Je důležité zde zdůraznit, že v Meredithině ložnici, kde k činu došlo, nebyla nalezena ani stopa DNA Amandy Knoxové ani otisky prstů. Směs DNA z koupelny mohla být snadno výsledkem toho, že se stopové množství Knoxovy DNA rozšířilo po celé koupelně během každodenního používání a Kercherova krev se smísila, když vyšetřovatelé provedli stěr. Jedinou známkou přítomnosti Amandina přítele v chatě bylo stopové množství Sollecitovy DNA na sponě od podprsenky, které se mohlo přenést z jiných míst v chatě, například ze dveří Kercherové, na rukavice vyšetřovatelů (Sayagh, 2010).

Další zásadní chybou Stefanoniho bylo, že 2. listopadu, kdy byla oběť nalezena, nezjistil její tělesnou teplotu. Určení času smrti bylo možné odhadnout pouze na 20:00 až 4:00 hodin ráno, protože soudní znalec opomněl změřit teplotu oběti při jejím původním nálezu. Kdyby svou práci řádně dokončila a změřila teplotu před 3. listopadem, údaje by mohly Knoxovou a Sollecita očistit, protože byli viděni v jeho bytě ve 20:45 a Sollecitův počítač vykazoval aktivitu ve 21:10 (Rich, 2011).

Příběh Rudy Guedeho
Když si Guede uvědomil horu důkazů proti němu, rychle přišel s obskurní historkou, že ho Kercherová ten večer požádala o pomoc. Tvrdil, že se věnovali intenzivnímu mazlení, ale zastavili se před souloží, protože musel na toaletu. Na záchodě se rozhodl poslouchat svůj iPod, a proto neslyšel vetřelce, který se vloupal oknem, Kercherovou sexuálně napadl a brutálně zabil. Guede uvedl, že když vyšel z koupelny, s cizincem se popral a ten utekl. Guede poté uvedl, že se pokusil Kercherovou zachránit, a když zjistil, že je mrtvá, zpanikařil a utekl (Unknown, 2009).

Závěr
V létě 2011 přezkoumalo 20 soudních znalců ze Spojených států a také dva nezávislí italští znalci důkazy v procesu s Knoxovou. Všichni dospěli ke stejnému závěru, že nůž nebyl vyčištěn a že technika použitá k detekci DNA na noži není spolehlivá. Zdrojem veškerého profilu DNA Knoxové nalezeného na rukojeti byla pravděpodobně kontaminace. Druhý klíčový důkaz, spona od podprsenky, podle nezávislých analytiků neodhalil žádné stopy Sollecitovy DNA (Niiler, 2011).

Kritizovány byly i mnohé další aspekty případu, například proces vstupu na místo činu, použitá bezpečnostní opatření a balení a uchovávání důkazů. Bylo zjištěno, že předměty, které obsahovaly krev, byly zabaleny v plastových sáčcích, což není správný protokol. Důkazy o tělesných tekutinách musí být baleny do prodyšných obalů, jako jsou papírové sáčky, jinak dochází k hromadění vlhkosti, což má za následek růst plísní a degradaci DNA.

O autorovi: Profesorka Dena Weissová získala bakalářský titul z chemie a sociologie na Mary Baldwin College a magisterský titul z forenzních věd na Virginia Commonwealth University. V současné době pracuje na doktorátu v oboru Business Administration se zaměřením na trestní právo.

Weissová pracuje jako vyšetřovatelka na místě činu a odbornice na otisky prstů pro policejní oddělení ve střední Floridě. Před prací pro místní policejní oddělení pracovala paní Weissová jako serolog pro floridské ministerstvo pro vymáhání práva v Tampě na Floridě.

Aktivně pracuje na místech činu a zkoumá otisky prstů již více než šestnáct let. Její soudní zkušenosti zahrnují svědectví v soudních případech ve více než patnácti floridských okresech. Poskytla svědectví ve více než 200 případech federálního a obvodního soudu.

Burleigh, N. (2011). Osudový dar krásy. Soudní procesy s Amandou Knoxovou. New York, N.Y.: Crown Publishing Group.

Latto, R. (2007, 31. října). Halloween po italsku . .

Niiler, E. (2011, 4. října). Jak pochybná DNA osvobodila Amandu Knoxovou. Převzato z Discovery News: http://news.discovery.com

Rich, N. (2011). Nekonečná noční můra Amandy Knoxové. Rolling Stone, 1134/1135, 86-114.

Sayagh, B. (2010). Zatčení v zahraničí: (2010): Italská předběžná vazba očima Amandy Knoxové .