Young Baby Coco bojuje s rakovinou a zároveň je guru sociálních médií

Možná znáte Courtney Neville alias „Young Baby Coco“ díky jejímu působení na Insta, dlouhodobému vztahu s americkým rapperem Kevinem Pouyou nebo díky její úspěšné značce Baby Coco Lash. Ve svých 28 letech hledí na úspěch, ale její cesta nebyla zdaleka jednoduchá a možná ještě zdaleka není u konce. V loňském roce byl Nevillové diagnostikován synoviální sarkom, vzácná forma rakoviny třetího stupně, která každoročně postihne jednoho až tři jedince z milionu lidí. Prošla chemoterapií a stále pokračuje v ozařování.

Je nepochybné, že skličující realita její diagnózy a fyzická zátěž z nezbytné léčby by tížila každého, ale její mimořádná pozitivita během těchto zdravotních problémů dokazuje její vytrvalost a odmítání vzdát se. Se samotnou mladou Baby Coco jsme si povídali o jejích každodenních překážkách, o jejím neutuchajícím systému podpory, o budování podnikání od nuly a o tom, jak Instagram ovlivnil její život.

Jaká byla vaše první reakce, když jste zjistila, že máte rakovinu?

Zasmála jsem se; nemohla jsem tomu uvěřit. Upřímně řečeno, pořád tomu nevěřím. Každý rok je synoviální sarkom diagnostikován u jednoho až tří lidí z milionu. To prostě nedává smysl, že jsem jedním z nich. Vždycky jsem byl super zdravý a šťastný, víte? Pořád si říkám: „Tohle se mi přece nemůže stát.“ Mám pocit, že je to všechno jen zlý sen. Pořád jsem přesvědčená, že to tak je…

Jaké jsou výzvy spojené s léčbou?

Výzvy jsou nesčetné. Kromě fyzických změn: ztráta všech vlasů, bolest, nevolnost, neustálá únava, život, jako by mi bylo 72 let, i když je mi 27, je jednou z nejtěžších výzev to, jak osaměle se cítím.

Boj o život v tak mladém věku s nemocí, která je tak vzácná, způsobuje, že pocit nespravedlnosti a hněvu je nepřekonatelný. Mám ohromný systém podpory a štědrost od úplně cizích lidí mi změnila život. Mám doslova pocit, že už nikdy nebudu jako dřív. Ale upřímně řečeno, rakovina je zlo a bez ohledu na to, jak silný je váš podpůrný systém, můžete být stále vtaženi do tak temného a osamělého místa.

Svou cestu jsi kanalizovala na Instagramu. Pomáhá vám to v tomto procesu?“

Dlouho jsem to tajila. Věděli o tom jen moji rodiče, přítel a nejlepší kamarádi. Teprve když jsem začala první kolo chemoterapie, svěřila jsem se s tím na Instagramu. Vracela jsem se sem a tam a snažila se rozhodnout, jestli to mám dál tajit, ale nechtěla jsem lidem lhát. Už před rakovinou jsem měla tuto platformu se spoustou sledujících a nechtěla jsem kvůli nemoci přijít o svou identitu. Původně jsem si to chtěla nechat pro sebe, protože jsem nechtěla, aby si o mně lidé mysleli, že jsem „ta holka s rakovinou“.

Když jsem to řekla, mnoho mých sledujících mi řeklo, že jim pomáhám bojovat s jejich vlastním bojem, takže mám dobrý pocit z toho, že jsem se přihlásila. Od té doby jsem dostala tisíce e-mailů a dopisů spolu s komentáři, dárky, obrazy a uměleckými díly. Nejen láska, kterou od nich cítím, mě drží při životě, ale i to, že pomáhám i dalším lidem!“

Je tvůj způsob myšlení úplně jiný než předtím?“

Přímo nevěřím, že je to moje realita. Je to zvláštní. Jsem velmi otupělý a všechno mi připadá jako jeden velký zlý sen. Myslím, že někdy, když máme strach nebo jsme v šoku, otupíme. Než mi však diagnostikovali rakovinu, byla jsem velmi pozitivní, šťastný a optimistický člověk. A řekla bych, že teď jsem vlastně ještě optimističtější, protože vím, že musím jít za svými sny a jít dál. Stále se bojím, ale jsem optimista.

Změnilo to vaše naděje a sny do budoucna?

Ano, je toho tolik, co chci udělat! Jednou chci hrát na Broadwayi, koupit rodičům dům na pláži, vdát se a mít Kevinovy děti. Chtěla bych založit charitativní organizaci pro boj se sarkomem a věnovat mnohem víc peněz na boj s dětským hladem. Chtěla bych, aby se mi rakovina do konce života nevracela, ale to asi není reálné. Proto udělám všechno pro to, abych si zajistila splnění všech svých snů dřív, než budu muset znovu čelit tomuto zlu.

Upřímně si nemyslím, že budu schopná podstoupit nepřetržitou léčbu; je toho na mě příliš mnoho. Pokud k tomu dojde, asi budu muset říct ne. Ale já chci zestárnout s Kevinem! Jen se modlím, aby mě tu Bůh udržel, abych to všechno zvládla.

Momentálně podstupuješ rozsáhlé léčby a stále provozuješ svou řadu veganské kosmetiky. Sada řas „Angel“ byla uvedena na trh teprve nedávno a její vzhled je určitě pekelně andělský! Jak to všechno zvládáš?

Je pro mě strašně důležité, abych se nerozptylovala; když nemám alespoň trochu práce, zblázním se. Nesnáším, když se nudím. Vždycky jsem patřila k těm lidem, kteří jsou rádi produktivní a vždycky mají, seznam úkolů! Společnost jsem založila sama od nuly a jsem hrdá na to, že jsem finančně velmi nezávislá. Nespoléhám na to, že se o mě někdo postará – ne že by bylo špatné, když máte finanční podporu!“

Mám za sebou také skvělé lidi, můj tým je mi velkou oporou! I když se věnuji celému procesu, vedení společnosti není one-woman show.

Ačkoli jste v kosmetickém průmyslu narazila na zlatou žílu, máte zkušenosti s divadlem a baletem. Máte v úmyslu vrátit se k vystupování?

Divadlo bude vždy tam, kde je mé srdce! Myslím, že se nikdy nebudu cítit úplně kompletní, dokud se znovu nevrátím na jeviště. Nikdy jsem nebyl velký tanečník, ačkoli mám vedlejší baletní vzdělání z doby, kdy jsem studoval na Point Park University. Jsem na to docela hrdá, protože je to jedna z nejlepších tanečních škol v zemi.

Ale protože jsem vyrůstala hlavně jako herečka, jeviště bude mít vždycky moje srdce. Mám pocit, že jsem teď pro tuhle branži trochu na zvláštním místě – nejen emocionálně, ale i fyzicky. Nevypadám dost mladě na to, abych byla teenager, ale myslím, že ani nevypadám staře (nebo na svůj věk). Myslím, že jsem příliš stará na to, abych hrála dětské role, ale příliš mladá na to, abych hrála role dospělých, haha! Kvůli tomu doufám, že se k divadlu vrátím, až fyzicky dospěju.

Kým jsi v divadelním světě ovlivněná?

OMG, Elaine Stritch – ta bude vždycky ikonou, mám ji moc ráda! Tak moc bych chtěla být jako ona.

Co tě na herectví nejvíc baví?

Ukazuje lidem, že ve svých emocích nejsou sami. Pokud je hra nebo scénář dobře napsaný, zprostředkují lidské emoce v celé jejich kráse i bolesti. Když se lidé dokáží ztotožnit s postavou v její bolesti nebo štěstí, myslím, že je to užitečné, protože to lidem dodává sílu uvědomit si, že nejsou sami ve svém smutku, hněvu nebo jakékoliv jiné emoci, kterou cítí.

Jste někdy zahlcen tlakem sociálních sítí?

Pro mě není příliš důležitá estetika nebo udržování určité atmosféry na mé stránce. Většina mých fotek je asi opravdu nekvalitní. Ale rozhodně se tím nechávám zahltit, bohužel. Například nesnáším vybírání fotek. Jsem nerozhodná, ale ráda si udržuji nějakou organizaci, abych vyjádřila svůj styl. I tak se mě to ale příliš netýká.

Myslím, že nejdůležitějším faktorem je, abych byl sám sebou a nenechal se nepochopit. Přál bych si, aby se se mnou každý mohl setkat a poznat mě. Možná to bude znít domýšlivě, ale neznám nikoho, kdo by mě opravdu doopravdy znal a neměl mě rád. Sociální sítě jsou z této stránky věci zdrcující, protože můžeš být nepochopen, podobně jako je snadné být nepochopen prostřednictvím textových zpráv, víš?“

Byla jsi velmi otevřená, že dalším obrovským podpůrným systémem je pro tebe tvůj přítel Kevin Pouya. Jaké jsou zkoušky a útrapy randění s rapperem?“

Být od sebe, když je na turné, je těžké! Když se mi po něm stýská, poslouchám jeho hudbu a to mi pomáhá. Nikdy to není snadné ani ideální, i když v průběhu let je to stále snazší. Když jsem Kevina poznal poprvé, vystupoval na koncertech pro třísetčlenné davy. Teď jezdí na turné v obrovském luxusním autobuse a jeho vystoupení sledují tisíce dětí. Jsem na něj pyšná a nikdy, nikdy bych ho nenutila, aby se cítil špatně kvůli tomu, že dělá svou práci.“

Důvěřujeme si celým srdcem a nikdy jsme si nebyli nevěrní. Zůstali jsme si věrní ode dne, kdy jsme se poznali, a to je obrovské. Důvěra a opravdová láska je vždycky na prvním místě. To je všechno, co potřebuješ, a my to rozhodně máme.“

Já jsem super nezávislá, takže jsem hodně zaměstnaná, zatímco on je na turné. Když jsme spolu začali chodit, odjela jsem s ním celé turné, ale většinou za ním jezdím vždycky na pár týdnů. Tentokrát to bylo super těžké, protože ho nemůžu navštěvovat, protože už pět týdnů jsem od pondělí do pátku v radiaci. Ale vidím to tak, že on dělá, co musí, a já dělám, co musím. Musíme jít dál, abychom přežili, a pro mě to znamená doslova.

Jaká je tvoje nejoblíbenější píseň od něj a proč?

Je tak těžké vybrat! Pořád se to mění. Momentálně je to asi ‚Weighing On Me‘. Tu písničku napsal, když jsem mu před pár lety seděla na klíně v L.A. Tak ho napadl text: „She weighing on me. Je to prostě taková krásná balada a ten text je pro mě tak poetický. Myslím, že jeho talent je tak krásný, autentický a originální.

Je něco, co bys chtěl vzkázat těm, kteří si procházejí stejnou zkušeností jako ty?

Prosím, pokračujte. Věřím, že všichni jsme tam, kde jsme, z nějakého důvodu. Možná nám to teď není jasné, ale doufám a věřím, že to později pochopíme. Nepočítejte dny, které vám zbývají; přemýšlejte o tom, co budete dělat, až se zbavíte bolesti. Pamatujte, že neexistuje způsob, jak poznat štěstí bez bolesti, a neexistuje způsob, jak bychom pochopili bolest bez štěstí. Život je jako horská dráha a nemůže být po celou dobu radostný. Není vždy spravedlivý a dobrým lidem se stávají špatné věci, ale podívejte se na to z většího nadhledu – nejste definováni svými bolestmi. Nejste na to sami. Nikdy se nevzdávejte sami sebe ani svých snů. Jsi mnohem silnější, krásnější a mocnější, než si myslíš.

Díky Coco, posílám ti všechna objetí a dobré vibrace.