Zkoušel jsem pít 8 sklenic vody po dobu 8 dní a ne, nezměnilo to můj život.

Mám ve zvyku odkládat věci tak dlouho, dokud se jim už ani na vteřinu nevyhnu.

Na vysoké škole jsem se snažil přečíst všech sedm knih o Harrym Potterovi během dvou týdnů před prvním dílem filmu Relikvie smrti a nejspíš jsem při tom málem zemřel.

Zrovna nedávno jsem se poprvé podíval na Černého pantera – více než týden poté, co na Oscarech prohrál se Zelenou knihou o nejlepší film.

A pak tu byly věci, na kterých skutečně záleželo z hlediska reálného významu, jako kontaktování mých referencí POTÉ, co jsem už absolvoval několik pohovorů na stejnou práci, a tenkrát, když jsem si příliš pozdě uvědomil, že občanku vlastně nemám v peněžence, a, no, řekněme, že to byl ten jediný den, kdy jsem ji opravdu měl mít u sebe.

Takže vás asi nepřekvapí, že i když jsem si na začátku roku 2019 stanovila spoustu cílů, většina z nich ležela netknutá na mé nástěnce cílů déle, než jsem ochotná si připustit.

Většina lidí se na svá novoroční předsevzetí vrhne hned 1. ledna a po měsíci roku už je pravděpodobně vzdala. Já jsem většinou pravý opak. Pokud si to podle toho nenaplánuju, trvá někdy měsíc nebo dva, než se základy nového návyku prosadí.

Ale víte co? Tyto pozdě rozkvetlé návyky se kupodivu drží tak, jak se návyky z 1. ledna často nedrží. Jako na konci února, kdy jsem se konečně rozhodla, že je načase začít naslouchat svému tělu a dopřát mu přiměřenou hydrataci, kterou si zaslouží.

Vypadla jsem ze zvyku sledovat příjem tekutin pomocí aplikace Fitbit. I když jsem se necítila nijak zvlášť hrozně, funguji lépe, když mám důsledně stanovené malé cíle, na kterých musím pracovat. A pití většího množství vody se zdálo být pro začátek snadným cílem.

Ukázalo se, že to nebylo zdaleka tak snadné, jak jsem si myslela. Někdy se začnu nadměrně soustředit na různé věci a zapomenu pít dál, a pak je to šílený spěch na konci dne, abych to dohnal. Ale to je můj osobní problém. Pracuji na tom.

Můj cíl: Vypít 8 šálků nebo „sklenic“ vody každý den po dobu 8 dní v kuse.

Proč 8 sklenic vody? Protože tolik si většina lidí myslí, že musí vypít každý den. Ve skutečnosti vaše potřeba tekutin zcela závisí na faktorech, které jsou pro vás specifické – na úrovni vaší aktivity, hmotnosti a dalších. Ale 8 šálků vody denně, tedy celkem 64 uncí, bylo proveditelné a neškodné. Tak nějak jsem doufal, že by mi to mohlo prospět, i když jen ve velmi malé míře.

Udělal jsem tedy to, co dělám vždy, když se plně zavážu k nějakému cíli: napsal jsem si ho, promyslel, co bych musel změnit, abych ho uskutečnil (vyčistit svou opakovaně použitelnou láhev na vodu bylo velmi snadné), a stanovil si počáteční termín … na následující ráno.

Proč čekat? Pokud můžete, říkám, rozhodněte se něco udělat a pak okamžitě vstaňte a udělejte to.

Nebudu vás nudit podrobným shrnutím toho, co se dělo den po dni. V podstatě jsem se věnoval svým záležitostem jako obvykle, až na to, že jsem za něco málo přes týden přemýšlel o vodě víc než skoro za celý rok. Zapomněl jsem, jak moc nesnáším ne ledově studenou vodu.

Přímo řečeno, osmý den mě mírně zklamal. Ale jen mírně.

Kromě toho, že se mi najednou chtělo VŠUDE čůrat (vážně), jsem si skoro žádného rozdílu nevšimla. Po 8 dnech jsem se necítil energičtější, šťastnější, plnější ani motivovanější dělat všechny věci. Prostě jsem se cítil jako já, ale s mnohem větším množstvím vody, která se mi vznáší v bilionech absorpčních buněk.

Na konci osmého dne, poté, co jsem se počůral po čtyřtisící (vážně), jsem se rozhodl pro dvě věci: za prvé, že budu pokračovat v návyku, který jsem se zavázal zavést, a za druhé, že voda s přídavkem ovoce je vlastně převlečená svěcená voda.

Čekala jsem snad větší výsledky za kratší dobu – třeba že mi začne zářit pleť nebo mě bude méně bolet hlava? Možná. Ale smyslem mého experimentu nebylo vidět okamžité změny. Šlo o to zjistit, nakolik to bude proveditelné, překonat případné překážky, na které bych mohla narazit, a vytvořit si jednoduchou cestu, kterou bych se mohla řídit i nadále. A možná zjistit, jestli některé z těch podivných věcí, které moje tělo dělalo, vůbec souvisely s hydratací.

Zvyky – zejména ty zdravotní – nejsou od toho, aby se „zkoušely“ po určitou dobu a pak se na ně zapomnělo. Nerozhodl jsem se jednoho dne, že zkusím týden pít více vody a pak toho nechám. Začal jsem si vytvářet návyk, který jsem si doposud udržel i po skončení své osobní „výzvy“.

Návyk se má vytvářet pomalu a po dlouhou dobu. Ještě pomalejší jsou výsledky a rozdíly, které můžete, ale nemusíte pocítit díky postupným změnám ve svém životě.

Důvodem, proč se tolika lidem nedaří udržet si své návyky – nebo si vůbec vytvořit nové – je to, že jejich mysl závislá na okamžitém uspokojení se vyprázdní, když uplyne týden a oni se cítí úplně stejně jako předtím.

Možná za tři, čtyři, možná i pět týdnů, pokud budu stále sledovat příjem vody a podaří se mi dodržet denní cíl, začnu pozorovat rozdíly v tom, jak se cítím. Nevím, kolik vody jsem pil, než jsem s tím začal, ale určitě to nebylo 64+ uncí. Byla jsem dehydratovaná? Pravděpodobně ne – většina lidí není tak dehydrovaná, jak si myslí.

Je však možné, že jsem nepřijímala dostatek vody, a to na základě faktorů, jako je cvičení. Může trvat týdny, než se projeví výsledky, pokud vůbec nějaké jsou. Nebo si toho ani nevšimnu a budu spokojeně pokračovat ve svém životě s lahví vody po boku.

Účelem péče o sebe po zdravotní stránce není vždy zlepšit to, jak se cítíte. To je pro mnoho lidí těžko přijatelná pravda. Toxická kultura stravování a pseudozdravotní guruové jim slibují, že když změní jednu věc, budou se okamžitě cítit úplně nově. Ve většině případů tomu tak nebude.

To samé platí pro zdravotní cíle zaměřené na výsledky, jako je zhubnout, jíst více zeleniny nebo více cvičit. Pokud očekáváte, že rozdíly zaznamenáte okamžitě – zejména pokud očekáváte, že nějaké „okamžité“ výsledky budou trvat dlouho – čeká vás velmi kruté probuzení.

Proto se celý koncept cílů SMART vztahuje nejen na práci a produktivitu. Pokud si své zdravotní cíle nerozdělíte na malé kousky a nebudete na nich pracovat jeden po druhém, dokud nedosáhnete požadovaných výsledků nebo svůj cíl neupravíte. nikdy se nedočkáte pozitivní změny.

Musíte si také vypěstovat potřebnou trpělivost, abyste dali své mysli a tělu čas přizpůsobit se novým věcem. Dobré věci v životě nepřicházejí snadno a jediný způsob, jak se zlepšit v čekání na to, až se vám tvrdá práce vyplatí, je pokračovat v práci na něčem, čeho chcete dosáhnout. Vždy.

Musí to trvat týdny. Měsíce. Dokonce i roky. Ale nebude ta práce – a výsledek – stát za to čekání?“

Z dlouhodobého hlediska možná pití většího množství vody nebo konzumace většího množství zeleniny nebo cvičení třikrát týdně místo nuly opravdu změní to, jak se cítíte. Možná jste si opravdu neuvědomili, jak moc jste se odchýlili, a budete moci oslavovat, že o sebe lépe pečujete.

Jenom nečekejte, že změna nastane drasticky a okamžitě, zejména když je vaše tělo tím, co chcete vidět proměňovat.

Neexistuje nic takového jako zázračný lék nebo okamžitý obrat v medicíně, výživě nebo fitness. Právě ti, kteří se dobrovolně dlouhodobě věnují svému zdraví, nejen zaznamenají výsledky, ale také si je udrží. Ztráta pěti kilogramů vody nic neznamená, pokud se hned vrátíte k pojídání celých pytlíků bramborových lupínků a „naberete“ je zpět. Pití většího množství vody nemá význam, pokud to zkusíte na týden a pak to vzdáte.

Pokud chceme skutečně změnit naše kolektivní zdraví k lepšímu, neuděláme to tak, že budeme slibovat nebo očekávat kouzelnické triky. Realistické cíle přinášejí realistické výsledky. Dejte si tu práci, berte věci den po dni a nikdy neztrácejte ze zřetele, čeho se skutečně snažíte dosáhnout.

Chcete si stanovit cíl vypít 8 sklenic vody denně – nebo jakýkoli jiný zdravotní milník, kterého chcete do určité doby dosáhnout? Začněte s osmidenním časovým plánem. Pak to dělejte dalších 8 dní, pak dalších 8 dní a tak dále. Nezahlcujte se příliš brzy a nenuťte se myslet příliš daleko do budoucna.

Dělejte věci pomalu. Buďte trpěliví. A vždy nezapomeňte dýchat. Změna přijde, pokud jí dáte čas a odmítnete skončit dřív, než vám dá příležitost se projevit.