Zkusila jsem řízený mimotělní zážitek na Zoomu, abych unikla karanténě

Začali jsme astrální projekcí 101. Je to prý dovednost, podobně jako hra na klavír nebo učení se dalšímu jazyku – vyžaduje čas, aby se člověk pravidelným cvičením zdokonalil. Cílem je nejprve oddělit své astrální tělo (neboli energii) od fyzického těla, obvykle prostřednictvím zenové meditace.

Všechna pravidla jsou stejná jako na hodinách jógy: Cvičte na klidném místě bez rušivých vlivů, soustřeďte se na přítomnost a vstupujte do cvičení s pozitivním, láskyplným naladěním. A samozřejmě nesmíte zapomínat na bezpečnost. Když vaše astrální tělo opustí tuto dimenzi, vysvětlil nám náš průvodce, vaše fyzické tělo zůstane ve zranitelnějším stavu, takže se doporučuje astrální projekce s někým, kdo se dobře vyzná v ochranné magii.

Naštěstí nás náš instruktor ujistil, že nás bude telepaticky kontrolovat, aby se ujistil, že je vše v pořádku. Když to říkal, udělal jsem si v duchu poznámku, abych potlačil všechny myšlenky na to, že by tento seminář mohl být vstupní branou do sekty.

Náš průvodce navrhl, že bychom dokonce mohli navštívit paralelní vesmír, kde už byl nalezen a distribuován lék na koronavirus.

Instruktor řekl, že astrální projekce existuje ve spektru. Může zahrnovat jen pasivní sledování toho, co se odehrává kolem vás, nebo až vstup do „kvantové dimenze s cílem manipulovat s časem, prostorem a samotnou realitou“, což bych si představoval jako ten halloweenský speciál Simpsonových, kde se Homer přenese do třetí dimenze ve stylu Trona.

Náš průvodce navrhl, že bychom dokonce mohli navštívit paralelní vesmír, kde už byl nalezen a distribuován lék na koronavirus. Čím víc lidí se shromáždí za určitým záměrem, tím větší je pravděpodobnost, že ho dokážeme uskutečnit i v našem světě – studie to prý prokázaly, i když jsem měl zřetelný pocit, že nejsou příliš vědecké.

Než jsem se stačil příliš upnout ke svému skepticismu, vyrazili jsme na závody.

Cvičení začalo jako docela standardní meditace, podobná těm na Headspace, o kterých si neustále říkám, že je budu jednou pravidelně praktikovat. Jak jsme však postupovali, začalo to být trochu esoteričtější. Instruoval nás, abychom vdechovali fialové světlo skrze třetí oko (prostor mezi očima) a pak ho vyzařovali do všech stran po celé zemi, pak po světě, pak po řadě různých vesmírů a časových linií – něco, co by pro mě bylo pravděpodobně mnohem obtížnější si představit, kdyby mi zrovna nezačaly fungovat poživatiny.

První vesmír, kterým nás náš instruktor provedl – a jeho popis zde cituji téměř doslova -, byl plný obřích fialových mraků dinosaurů na kolečkových bruslích houpajících se na liánách z fialových banánových listů s očními bulvami ronícími čokoládové slzy radosti, které po pádu na zem nabraly křídla a vzlétly k nebi.

V tu chvíli jsem si byl jistý, že si z nás dělá prdel, dokud vážně nenaznačil, že s nekonečným množstvím časových linií je každá situace někde realitou, ať už to zní jakkoli směšně.

Nemohli jsme se ale nechat odvést na vedlejší kolej dinosaury a čokoládovými slzami – byli jsme na misi, sakra.

Když jsme procházeli různými vrstvami reality a dimenzemi a cestou potkávali anděly, bohy a bohyně, zastavili jsme se v jedné časové linii, kde byli lidé opět zdraví, chodili po přeplněných ulicích, scházeli se v komunitních centrech a smáli se. Bylo to tak důvěrně známé, a přesto frustrujícím způsobem nedosažitelné.

„Je to tak přístupné, jak to cítíme,“ řekl nám instruktor.

Po rychlém výletu na Slunce, abychom načerpali další energii, jsme cestovali zpět na Zemi v podobě světelného paprsku, jak se to dělá.

Pro zahřátí jsme našli rozčilenou matku přilepenou na nepřetržité vysílání o koronární zkáze. Povzbudili jsme ji, aby vstala, vypnula to a místo toho se rozhodla hrát s dětmi nějakou hru. Pak přišel čas na hlavní událost.

Představovali jsme si lék Covid-19, který prochází zkouškami, získává schválení, je vyráběn a nakonec široce distribuován mezi lidi.

Vydali jsme se do „nejslibnější laboratoře“, která v současné době pracuje na řešení koronavirové pandemie a která byla plná vědců a lékařů pracujících do úmoru, ale ztrácejících dech, protože dlouhá pracovní doba a stres si začaly vybírat daň na jejich těle i mysli. Přistoupili jsme k nim a pomalu na ně vydechovali „zelené jiskřičky“ lásky, motivace, síly a duchovního vhledu.

„Jsem tu pro vás. Nejste sami. Zvládnete to,“ řekli jsme jim.

Najednou se jim narovnaly páteře a rozzářily oči. „Už jsem na to přišel,“ řekli podle našeho průvodce.

Představovali jsme si, jak lék Covid-19 prochází zkouškami, získává schválení, je vyráběn a nakonec široce distribuován mezi lidi. Vysílali jsme vlny uzdravení a stability do celého světa (a přilehlých časových linií) se zprávou, že je vše v pořádku. A tím naše výprava skončila.

„Existuje nekonečné množství způsobů, jak můžeš jako božská bytost uplatnit svou schopnost utvářet realitu,“ řekl nám náš instruktor.

Poté, po krátkém dotazu&, kde prohlásil (mimo jiné), že dokázal vyléčit zlomené kosti dvakrát rychleji, než si stanfordští chirurgové mysleli, předvedl některé ze svých kouzelnických pomůcek a představil svou online kouzelnickou školu založenou na předplatném, seminář skončil. A s jemným pronesením „Požehnání, požehnání, salátové dresinky“ se náš neohrožený vedoucí odebral do éteru.