Změna tváře medicíny | AnnPreston

Jako první žena, která se stala děkankou Woman’s Medical College of Pennsylvania (WMCP), vedla Ann Prestonová kampaň za to, aby její studenti mohli navštěvovat klinické přednášky ve filadelfské a pensylvánské nemocnici. Navzdory nepřátelství čistě mužských studentských skupin byla odhodlána vyjednat pro studenty WMCP co nejlepší možnosti vzdělávání.

Ann Prestonová se narodila v roce 1813 ve West Grove v Pensylvánii, kvakerské komunitě nedaleko Filadelfie. Byla druhým z devíti dětí, které se narodily Amosu Prestonovi, kvakerskému duchovnímu, a Margaret Smith Prestonové. Z jejich tří dcer se Ann Prestonová jako jediná dožila dospělosti.

Vzdělávala se v místní kvakerské škole a poté v internátní škole Přátel v Chesteru v Pensylvánii, dokud se nemusela vrátit domů, aby se postarala o rodinu, když její matka onemocněla. Aby se dále vzdělávala, navštěvovala přednášky místního literárního sdružení a lycea, byla členkou Clarksonské společnosti proti otroctví a hnutí za mírnost. Pro společnost proti otroctví psala petice a přednášky, a když byli její mladší bratři dost staří na to, aby se o sebe postarali sami, stala se učitelkou a v roce 1849 vydala knihu dětských říkanek Cousin Ann’s Stories.

Na počátku 40. let 19. století začala vyučovat fyziologii a hygienu v čistě ženských třídách s cílem poučit ženy o jejich vlastním těle. V roce 1847 se přihlásila na stáž lékařské pedagogiky u doktora Nathaniela R. Moseleyho a poté se přihlásila na čtyři lékařské fakulty ve Filadelfii. Stejně jako ostatní uchazeči byla rovnou odmítnuta. V březnu 1850 založila skupina kvakerů Female (později Woman’s) Medical College of Pennsylvania a v říjnu se Ann Prestonová zapsala do prvního ročníku. Promovala v prosinci 1851 ve věku 38 let. Na škole zůstala ještě rok postgraduálně studovat a v roce 1853 byla jmenována profesorkou fyziologie a hygieny.

V roce 1858 se filadelfská lékařská společnost vyslovila proti Ženské lékařské fakultě a zakázala ženám vstup na vzdělávací kliniky a do lékařských společností. Samotný profesorský sbor koleje se nedokázal shodnout na nejlepším přístupu k lékařskému vzdělávání žen, a tak Dr. Preston zorganizoval radu „lady manažerek“, bohatých příznivkyň této věci, které měly financovat a provozovat ženskou nemocnici, kde by studentky mohly získávat klinické zkušenosti. Nemocnice byla otevřena v roce 1861 a v roce 1863 Dr. Prestonová založila také školu pro zdravotní sestry.

V roce 1866 se Dr. Ann Prestonová stala první ženou děkankou Ženské lékařské fakulty a v roce 1867 byla zvolena do správní rady fakulty. Navzdory nepřátelství ostatních pedagogů a lékařů byla odhodlána zlepšit možnosti vzdělávání svých studentů a v roce 1868 vyjednala s filadelfskou nemocnicí v Blockley, aby její studenti mohli navštěvovat tamní všeobecné kliniky. V roce 1869 uzavřela podobnou dohodu s pensylvánskou nemocnicí, kde byli její studenti obtěžováni studenty mužského pohlaví. Dr. Prestonová doprovázela své stážistky na první kliniku a byla tak přímým svědkem dramatu této historické události. V dopise napsaném 21. února 1925 vzpomínala jedna z jejích bývalých studentek, Sarah C. Hallová, na události toho dne u příležitosti 75. výročí založení Woman’s Medical College:

„Bylo nám dovoleno vstoupit zadním schodištěm a studenti-muži nás přivítali sykotem a papírovými žvásty a často se nám během kliniky dostávalo ještě více stejného. Profesor chirurgie vešel a uklonil se pouze mužům. Další syčení… Odešli jsme stejnou cestou, jakou jsme vstoupili, a když jsme došli k vnějším dveřím, zjistili jsme, že studenti mužského pohlaví jsou seřazeni po jedné straně cesty, a my, abychom se dostali ven, museli jsme se vydat po silnici a jít na ulici za zvuků „Pochodu tuláků“. Naši studenti se co nejdříve rozdělili. Všichni, kdo mohli, se vydali malými zastaralými koňskými povozy libovolným směrem. Muži se také oddělili a ve skupinkách po dvou, třech a čtyřech následovali ženy.“

Dvacet let poté, co se Elizabeth Blackwellová stala první ženou, která získala lékařský titul na americké instituci, byly studentky medicíny a lékařky stále jakousi novinkou. Na nemocničních přednáškách, které navštěvovali převážně studenti mužského pohlaví, musely snášet šikanu a zastrašování. Dr. Preston odmítal, aby takové chování omezovalo možnosti žen vzdělávat se, a tvrdil, že nejde o to, že by studentky nedokázaly držet krok, ale o to, že muži odmítají přijmout své stejně schopné kolegyně. Díky doktorce Prestonové a jejím studentům se pohled na studentky medicíny studující vedle mužů po onom prvním dni v roce 1869 postupně stal méně neobvyklým.