Zpověď fanouška Applu: Fronty mi budou chybět

Pokud se ukáže, že uniklá zpráva je pravdivá, rituál dlouhých front fanoušků Applu, kteří stáli ve frontách před prodejnami na nové produkty, už možná nebude existovat.

Ačkoli mnozí nebudou truchlit nad odchodem pantomimy, pro některé fronty, kamarádství, potlesk zaměstnanců při vítání v prodejně… část našeho nedávného kulturního dědictví končí.

Jeden z těchto fanoušků – píšící pod podmínkou anonymity – prozrazuje, jaké to je skutečně zažít vzrušení z uvedení Apple na trh (ačkoli přísahá, že pokud se ho někdo zeptá, bude horlivě popírat, že se něco takového vůbec stalo! Stál jsem přes noc ve frontě, abych si mohl koupit některý z drahých nových přístrojů Apple, a to ne jednou, ale hned třikrát… a víte co? Líbilo se mi to.

Pro mě to všechno začalo iPhonem 3G – prvním iPhonem od Applu, který odpovídal britským standardům s připojením 3G (co to sakra vůbec byl Edge?). V té době jsem měl v ruce Nokii N95, úžasný smartphone, který měl pravděpodobně více funkcí a vlastností (ach, ten fotoaparát!), ale za iPhonem zaostával o celou ligu, co se týče vybroušenosti a použitelnosti.

Jako straka, která zahlédla lesklou věc, jsem se rozhodl, že musím mít nový iPhone. Věděl jsem, že skladové zásoby budou pravděpodobně velmi omezené, takže pokud jsem ho chtěl do několika týdnů od uvedení na trh, jedinou možností bylo stát přes noc ve frontě. A když už něco udělám, udělám to správně: budu první, zajistím si ho, nebudu stát frontu bez nároku na odměnu. Tehdy mi to dávalo dokonalý smysl.

Den předtím ve čtyři odpoledne – T mínus 16 hodin do uvedení na trh – jsem si s kamarádem rozložil skládací kempingovou židli na ulici před obchodem Apple na Regent Street v Londýně v roce 2008, tehdy největším ve Velké Británii. Nebyli jsme první; překvapivě přátelský muž nás předběhl a zdálo se, že se mu ulevilo, když jsme se objevili. Už nebyl tím samotářem na ulici.

Několik hodin jsme byli jen my tři. Sdíleli jsme příběhy, přátelé a rodina nám nosili balíčky a po několika dnech, které se zdály být dny, ale pravděpodobně to byly minuty, se k naší malé skupině připojil čtvrtý oddaný.

Jak minuty a hodiny ubíhaly, objevil se postupný proud lidí. Někteří z nich zjevně plánovali, že tam budou. Jiní se prostě náhodou ocitli ve frontě.

Jeden muž v černém obleku, černé kravatě a ve společenských botách prošel kolem jedné hodiny ráno, když právě odešel ze smuteční hostiny. Zemřela mu teta a zjevně vypil hodně alkoholu, ale to mu nebránilo v tom, aby se také připojil, i když kvůli tomu pravidelně odbíhal hledat toaletu.

Jelikož jsem se obával, jaké lidi potkám na ulici při svém nočním bdění, byl jsem příjemně překvapen, že všichni, kdo se připojili k noční frontě, byli přátelští. Spojoval nás společný zájem vysolil přes 500 liber za nový chytrý telefon. Většina z nich už měla původní iPhone a chtěla ho upgradovat.

Někteří si přinesli pivo, jiní jídlo. Bylo to jako kempování nerdů na Regent Street.

Když noc pokročila, obtěžovalo nás pár kolemjdoucích, ale v té době už nás bylo dost na to, abychom zabránili případným protivníkům v tom, aby se do nás pustili.

Podařilo se mi přesvědčit jeden důvěřivý pár, že stojíme frontu na jednodenní výprodej v obchodě Lacoste, který byl hned vedle haly Applu. Přidali se do fronty, která se teď táhla kolem bloku, i když jen asi na deset minut, než si k pobavení všech uvědomili, že byli napáleni. Ach, jak jsme se smáli.

Nejhorší byly hodiny mezi třetí a pátou ráno. Došlo nám pivo. Poslední plátky steaků jsme vysypali na ulici a všichni jsme se ošívali. Někdo si myslel, že má v tašce Haribo, ale ukázalo se, že je to prázdný balíček.

Když začalo vycházet slunce a přišla šestá hodina ranní, začalo se blýskat na lepší časy. Blížilo se ráno. Obchod měl otevřít v 8 hodin ráno a fronta za námi už byla obrovská.

Zaměstnanci obchodu Apple začali přicházet. Okna byla zakrytá, protože obchod byl přes noc zavřený, a v jednu chvíli se někomu zdálo, že vidí, jak se v obchodě někdo pohybuje. Později jsme zjistili, že vybavují nové vitríny a rozmisťují nové telefony.

Když se blížila osmá hodina ranní, byli jsme zařazeni do formální fronty, rozdávaly se lahve s vodou a kávou a nálada byla dobrá. Nevěděl jsem tak docela, co nás čeká. Byli jsme Britové, takže to jistě musí být jen spořádané tiché šourání s kreditními kartami v ruce?“

Začalo odpočítávání. Uvnitř jsme viděli dlouhou frontu zaměstnanců Applu ve značkových světle modrých tričkách. Lemovali prodejnu a vytvářeli téměř lidský kanál připomínající červený koberec, vcházeli dveřmi a stoupali po skleněných schodech ke Genius baru, kde čekala obrovská hromada telefonů.

Hodiny odbily osm hodin ráno. Dveře se rozlétly a všichni začali tleskat. Téměř stovka modrých košil nám tleskala, hýkala a ječela vzrušením. Bylo to záhadné. Že bych právě něco vyhrál? Byla tam nějaká cena? Dostali jsme snad telefony zdarma? Někdo mi potřásl rukou. Jiný si se mnou plácl. Asi jsem něco vyhrál.

Vyrazili jsme po schodech nahoru, srdce nám bušilo jako o závod, oči jsme měli vytřeštěné z té podívané. Přistoupil jsem k pultu a se závratným vzrušením požádal o svůj iPhone 3G v černé barvě.

„Jak chcete zaplatit?“ zeptal se mě zaměstnanec prodejny Apple.

„Co… co?“ zeptal jsem se. zamručel jsem, náhle vtažen zpět do reality, že ne, nic jsem nevyhrál a ano, ještě musím zaplatit nemalou částku za nový telefon, který ještě nikdo nevyzkoušel a který mohl být příšerný (neměl ani funkci kopírování a vkládání). „Kartou, prosím.“

Odcházel jsem z obchodu, zpátky dolů po skleněných schodech, skrz velký dav, moje peněženka o 500 liber lehčí, moje taška o jeden iPhone těžší. Byl jsem tam, překonal jsem davy a měl jsem svůj iPhone. Jediné, co mě to stálo, byl jeden spánek.

Teď mě čekal úkol. Dostat se domů, aniž by mě někdo přepadl.

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

.

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu hledejte ve své schránce v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messengeru

.