Černá sobota: Černá sobota – katastrofa, která otřásla Austrálií

Před deseti lety zažila Austrálie nejhorší požár v historii, když ve státě Victoria zahynulo 173 lidí. Černá sobota, která byla okamžitě označena za „jeden z nejtemnějších dnů v mírové historii Austrálie“, zanechala hluboké dědictví. Sharon Verghisová přináší reportáž.

„Bylo to jako brány pekla. Jinak se to popsat nedá.“

Pro Tonyho Thomase začal 7. únor 2009 jako další obyčejný den. Bylo to léto rekordních teplot, které vyvolaly několikadenní bezpečnostní varování.

Pan Thomas se však příliš neznepokojoval; podobné parné dny zažili už dříve.

V bujných, klidných kopcích na okraji malého Marysville, asi 90 km severovýchodně od Melbourne, si s manželkou Penni vybudovali plodný život provozováním penzionu na pozemku o rozloze 60 akrů.

Jeho příbuzní přijeli na narozeninový oběd. Navzdory dusivému vedru to bylo příjemné setkání. Pozdě odpoledne však zahlédli na západě kouř. Když se šli podívat blíž, uviděli oheň.

„Vyšlo to z lesa za námi na druhé straně – ve stokilometrové rychlosti to prostě řvalo směrem k nám,“ říká pan Thomas BBC.

V 18.45 oheň udeřil – „a dost silně“. Rodina pana Thomase a hosté B&B se běželi schovat do domu, zatímco on, jeho švagr a zaměstnanec bojovali s ohněm. Byli to vlastně tři muži s kbelíky a zahradními hadicemi proti řvoucímu, větrem zmítanému plameni.

V 21.30 další změna větru vychýlila oheň směrem k seníku: „

„Když vám hoří dvaceti až třicetimetrové stromy a plameny jsou vysoko nad nimi, jako obrovská koule…“ jeho hlas se ztrácí.

„Proč lidé říkají brány pekla, je proto, že se všechno velmi rychle změnilo ze světla na tmu – slunce se zakrylo kouřem.

„Jediné, co jsi mohl vidět, byla záře ohně skrz kouř. Dusili jsme se. Měli jsme jen velké ručníky, které jsme si neustále namáčeli a omotávali kolem obličeje, abychom mohli dýchat.“

Nedaleko od nás bojoval o přežití také David Baetge na svém pozemku u města Buxton, který přímo sousedí s velkým státním parkem.

Vyzbrojen komplexním požárním plánem a předchozími zkušenostmi s hašením požárů viděl kouř, ale rozhodl se zůstat. Stejně jako pana Thomase ho toto rozhodnutí málem stálo život.

Přibližně v 18:30 pan Baetge spatřil oheň na vrcholcích vzdálených asi 3 km – podle jeho odhadu šlo o 100 m vysoké ohnivé koule.

I na veterána požárů v buši byl šokován rychlostí ohně, který se k němu řítil. „Obloha byla opalizující rudá s ohlušujícím řevem, jako kdyby stál vedle letadla 747,“ vzpomínal později na svém blogu.

„Bylo to jako být uvnitř kouřového kokonu s maximální viditelností asi 30 m a celá tato polokoule ve všech směrech zářila třešňově červeně.“ Řekl, že to bylo „jako být posypán pískem – ale s hořícími uhlíky“.

V celé této kdysi bukolické krajině se ostatní potýkali s podobnými problémy.

Karen Curnowová byla mezi nimi. Když její dům zachvátil požár, prchala v autě se svým starým psem, řítila se přes a kolem hořících stromů, s pocitem viny, že musí nechat své zpanikařené koně za sebou.

Nedaleko v Kinglake West zběsile utíkala do bezpečí také místní umělkyně Michelle Bolmatová.

„Začal padat popel a nastala tma… všude bylo úplně černo,“ říká BBC. Před ní se zřítil strom; když se však začalo oteplovat, nahodila motor a přejela ho. „Ohlédla jsem se a viděla, jak se blíží oheň.“

Všichni čtyři tuto noční můru přežili.

Ale když druhý den ráno vyšlo slunce, bylo strašidelné ticho. Svěží krajina byla pryč.

„Náš svět se změnil z krásných barev na černou a šedou,“ vzpomíná pan Thomas. „Na pozemku nebylo místo, které by nebylo spálené, a stejné to bylo v celé oblasti.“

Nejvíce obětí si vyžádal Kinglake, kde zahynulo 120 lidí. V Marysville zahynulo 39 lidí – z toho 34 místních – a město bylo fakticky vyhlazeno.

„Pravděpodobně 22 z těch 34 byli naši přátelé,“ říká pan Thomas.

Po uhašení posledních uhlíků (požáry Černé soboty pokračovaly až do 14. března) se ukázal skutečný rozsah požárů.

Hořelo asi 400 požárů, většina z nich byla způsobena vadným elektrickým vedením a bleskem, ale vyskytly se i případy žhářství.

Celkem zahynulo 173 lidí – jednalo se o vůbec nejsmrtelnější požár v australské buši. Dalších několik stovek lidí bylo zraněno, více než 2 000 domů bylo zničeno a více než 7 500 lidí bylo vysídleno. Organizace RSPCA odhaduje, že zahynulo až milion zvířat.

Bylo to bezprecedentní – dokonce i pro zemi, která byla na požáry buše dlouho zvyklá.

• Ohnivé štěnice:
• VR ukazuje děsivou realitu požárů v buši

Austrálie byla v průběhu let zasažena několika smrtícími požáry. Požáry z Černé soboty v roce 2009 však byly výjimečné svou krutostí – vyrovnaly se 1 500 atomovým bombám.

Co tedy způsobilo, že tato událost byla tak závažná?

Kevin Parkyn, vedoucí prognostik meteorologického úřadu, říká, že to byla kombinace rekordních teplot, neobvykle silného, kvílivého severozápadního větru o rychlosti přesahující 100 km/h a trouchnivějící krajiny díky dlouhotrvajícímu suchu. V Melbourne dosáhla teplota 46,4 °C.

„To je pro Melbourne rekord za posledních 100 let,“ říká pan Parkyn. „Když jste vyšli ven, byl tam jen závan horkého vzduchu – bylo to jako mít fén na obličeji.“

Žádná hasičská jednotka neměla šanci, zejména když plameny zasáhly vysoce hořlavé australské eukalyptové lesy, říká. Bodové požáry vznikaly kilometry po větru od hlavní fronty.

• Austrálie zaznamenala nejteplejší měsíc v historii
• Sucho viděné ze vzduchu
• Proč horko v Austrálii možná zůstane

„A všechny tyto požáry se spojily a vytvořily obrovskou požární oblast – které říkáme pyrokumulonimbus – která začala generovat vlastní blesky,“ říká pan Parkyn. „A blesky samozřejmě vyvolaly další požáry.“

Výsledkem byly intenzivní teploty schopné roztavit kov: „Bylo to téměř jako živá, dýchající bestie.“

Sehrála v tom roli změna klimatu? Pan Parkyn se odvolává na své vědecké vzdělání: říká, že by bylo těžké tvrdit, že neexistuje žádná souvislost, vzhledem k rekordním teplotám, které nyní zažívá zejména Austrálie, a četnosti extrémních povětrnostních katastrof v mezinárodním měřítku. Jako jeden z příkladů uvádí loňské požáry v Kalifornii, které byly v tomto americkém státě nejsmrtelnější.

Škody z černé soboty podle něj také zhoršila urbanizace. Výzkumné středisko Risk Frontiers odhadlo, že téměř milion adres v Austrálii se nachází méně než 100 m od křovinatých porostů.

V návaznosti na to bylo vyhlášeno vyšetřování královské komise, které vedlo k rozsáhlým změnám v přípravě na požáry křovin a v protokolech. Vyšetřování vyčíslilo finanční náklady katastrofy na 4,4 miliardy australských dolarů (2,4 miliardy liber; 3,14 miliardy dolarů).

Pozůstalí také dosáhli vyplacení 500 milionů australských dolarů, což je největší hromadná žaloba v historii australského soudnictví. To však nezohlednilo neviditelnou daň.

Zpráva Beyond Bushfires, která zkoumala více než 1 000 lidí postižených požáry, zjistila důkazy o významných problémech s duševním zdravím, včetně deprese, posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a vážného psychického stresu. Zjistila, že jejich míra je výrazně vyšší, než by se dalo očekávat u běžné populace.

Vedoucí výzkumná pracovnice profesorka Lisa Gibbsová z Melbournské univerzity přirovnává katastrofu k rozbitému oknu: trhliny se rozšířily široko daleko a byly umocněny malým počtem obyvatel na venkově. Zaznamenala měřitelný nárůst domácího násilí spolu s problémy s duševním zdravím.

Z žáru však vzešlo i něco dobrého. Austrálie je nyní na požáry podstatně lépe připravena, nová opatření zahrnují přepracované stavební předpisy a vylepšené výstražné zprávy.

V mezinárodním měřítku jsou nyní australští vědci lídrem v mnoha technologiích hašení požárů – od strategií vytrvalého pohybu cisteren až po špičkovou světovou studii o elektrických poruchách. Zpráva Beyond Bushfires je nyní využívána na mezinárodní úrovni.

Regenerace a růst proběhly i na osobnější úrovni. Pan Thomas žasne nad odolností místních obyvatel. Obnovily se komunity, zregenerovala se buš.

Karen Curnowová říká, že jí to dalo šanci začít znovu: „Nevnímám se jako oběť nebo přeživší. Považuji se jen za velmi šťastného člověka.“

Tento týden se konaly slavnostní akce k výročí tragédie.

Ale pro mnohé, které černá sobota přímo poznamenala, bude úlevou, až čtvrtek skončí a lidé budou moci jít dál, říká pan Thomas. Marysville se pomalu vzpamatovává, ale „už to nikdy nebude stejné město“.

„Ale jako komunita držíme při sobě,“ říká. „Pořád jsme tady. Pořád stojíme na nohou.“

Dodatečné zpravodajství Simon Atkinson a Hywel Griffith.