Aedile

Aedile, latinsky Aedilis, množné číslo Aediles, (z latinského aedes, „chrám“), magistrát starověkého Říma, který měl původně na starosti chrám a kult Ceres. Zpočátku byli aediles dvěma úředníky plebejů, vytvořenými současně s tribuny (494 př. n. l.), jejichž posvátnost sdíleli. Tito soudci byli voleni na shromáždění plebejů. V roce 366 byli vytvořeni dva curule („vyšší“) aediles. Ti byli nejprve patriciji, ale ti v následujícím roce byli plebejci a tak to šlo rok co rok střídavě, až ve 2. století př. n. l. systém střídání tříd zanikl. Byli voleni na kmenovém shromáždění, jemuž předsedal konzul. K výsadám kurulských aedilů patřila toga s třásněmi, kurulské křeslo a právo na rodové masky – výsady, které se snad po roce 100 př. n. l. rozšířily i na plebejské aedily. Aediles se řadili mezi tribuny a prétory, větší část curule dosáhla konzulátu, ale tento úřad nebyl nezbytný pro postup v senátorské kariéře.

Funkce aedilů byly trojího druhu: Za prvé péče o město (oprava chrámů, veřejných budov, ulic, kanalizace a akvaduktů, dohled nad dopravou, dohled nad veřejnou mravností a ochrana před požáry); za druhé péče o zásobovací trhy a o váhy a míry a rozdělování obilí, k čemuž Julius Caesar přidal dva plebejské aedily zvané ceriales; za třetí, organizování některých veřejných her, přičemž megalesiánské a římské hry spadaly pod aediles curule a plebejské hry, stejně jako hry Ceres a Flora, spadaly pod plebejské aediles. Měli soudní pravomoci a mohli ukládat pokuty.

Augustus přenesl péči o hry a soudní funkce na prétory a péči o město na jmenované rady a na prefekty stráže a města. Za císařského režimu se tento úřad stal stupněm v senátorské kariéře pro plebejce, dokud nezanikl po vládě Alexandra Severa ve 3. století n. l.

V římských obcích byli aediles řádnými magistráty a jsou zaznamenáni jako funkcionáři spolků a klubů.