Al Pacino o tom, co mu už lidé neříkají – a proč nechce odejít do důchodu

Řekněte Al Pacinovi, že na svůj věk vypadá dobře, a on vás možná, ale opravdu možná, sejme ve stylu samotného Kmotra.

Téměř slyšíte, jak jeho představitel Michael Corleone říká: „Uráží to mou inteligenci a velmi mě to rozčiluje.“

O jeho věku se raději nezmiňujeme. Ale on ano.

Pacino v sobotu oslaví 80. narozeniny a přiznává to: „Ten výraz ‚Na svůj věk vypadáš dobře‘. To už jsem dlouho neslyšel. Možná ‚Vypadáš dobře na to, že jsi ještě naživu‘!“

„Když mají celebrity narozeniny, je to ve všech zprávách. Nemůžeš lhát o svém věku.“

Dobře, takže už žádné řeči o stárnutí. A už vůbec ne o odchodu do důchodu.

Pacino končí? Nebuďte hloupí – veze se na další vlně úspěchu, která ho znovu vynesla na seznam nominovaných na Oscara jako nejlepšího herce ve vedlejší roli ve filmu Irčan.

Ztvárnil zkorumpovaného odborového bosse Jimmyho Hoffu po boku dlouholetého kamaráda z plátna, 76letého Roberta De Nira.

To byla Pacinova devátá oscarová nominace.

A s blížící se devátou dekádou je vytíženější než kdy jindy.

Po Irčanovi se vzácně pustil do televize s aktuálním hitem společnosti Netflix Lovci, v němž vede skupinu superhrdinů, kteří odhalí nacistické spiknutí s cílem svrhnout vládu USA.

Roli si zamiloval a prozradil:

„Byla to úžasná zkušenost.“

„Moje paměť možná není moc dobrá, ale na tohle vzpomínám velmi dobře. To nemůžu říct o všech věcech, které jsem dělal.“

Klíčem k práci je drive, říká a dodává: „Co mě těší, je mít chuť.“

„Cítit chuť. Chuť do čehokoli – do práce, do života. Touha, myslím, že někdy předčí talent.

„Vybavují se mi pocity, které jsem měl kdysi dávno. Bylo to v sedmdesátých letech. A já si sedmdesátá léta tak dobře nepamatuju! Takže je to pro mě mlhavé. Ale je to velmi příjemné a mám z toho radost.“

Pacino se léta vyhýbal malé obrazovce, když byla považována za poslední záchranu pro vyplavené filmové hvězdy. Teď už ale ne.

„Už to nemá takové stigma jako dřív,“ říká. „Změnilo se to. V tuto chvíli proti němu vlastně nic není. Nemůže vám to nijak ublížit.“

Vždy hledal výzvy a přiznává, že ho bizarně přitahují projekty, které by se mohly zdát odsouzené k neúspěchu. Nemá samozřejmě na mysli Lovce.

Ale říká: „Začínám být trochu perverzní. Začínám mít chuť točit filmy, které nejsou moc dobré, a snažím se je vylepšit. A to se stává mou výzvou. Nemyslím si, že bych do toho šel s tím, že to nebude moc dobré, ale… někdy vám nabídnou peníze za to, že uděláte něco, co není adekvátní. A ty se do toho přemlouváš.

„A někde uvnitř víš, že ta věc bude citrón. Ale když se to pak roztočí a vy to vidíte, řeknete si: ‚Ale ne, já to udělám líp! Kdyby se mi podařilo, aby to byl jen průměrný film!“. A to vás nadchne.“

„Když jsem byl mladý herec, hrál jsem ve dvou nebo třech různých hrách a ve hrách, o kterých jsem si myslel, že v nich vyniknu, jsem nevynikl. A hra, kterou jsem nechtěl dělat, byla ta, ve které jsem exceloval. Takže nikdy nevíte, co tam je.“

V Pacinově kariéře nebylo mnoho citronů. Raketově se proslavil jako mafiánský boss Michael Corleone v trilogii Kmotr – jako syn a dědic Marlona Branda.

Dalšími hity byly Serpico, Zjizvená tvář, Psí odpoledne, Donnie Brasco, Heat a Vůně ženy – jeho jediná oscarová cena.

Na počátku 80. let si dal čtyřletou přestávku v kariéře, ale odrazil se ode dna a nikdy neztratil své místo mezi hollywoodskou elitou. A jen málo čeho lituje.

Pokračuje: „Z chyb – a udělal jsem jich spoustu – jsem se poučil. Díky těm chybám jsem poznal lidi a můj život se změnil.“

„Chyby nejsou tak docela chyby – pokud nesklouznete ze střechy. Pak už se nemůžeš vrátit. Čtyři roky jsem netočil filmy. Trochu mi spadl květ z růží, umělecky i výrazově. Ale někde vzadu v hlavě… Vždycky jsem cítil, že budu mít práci.

„Pak jsem přišel na mizinu. Pak jsem popravdě potřeboval jít pracovat. Musel jsem si vydělat.“

Nevzal však každou roli, kterou mu nabídli – odmítl Hvězdné války, Pretty Woman i Smrtonosnou past. Občas se potýkal s psychickými problémy.

Říká: „Lidé upadají do depresí a je to velmi smutné a může to trvat a je to děsivé. Měl jsem záchvaty, které se tomu blížily, ale ne s takovou intenzitou. Cítím se toho ušetřen. Cítím se šťastný.“

Toto štěstí se projevilo po těžkých začátcích v New Yorku.

Říká: „Pocházím z rozvrácené rodiny, jako spousta herců. Narodil jsem se na Manhattanu a vyrůstal v Bronxu.

„Hráli jsme si na střechách na honěnou, takže se běhalo z jedné střechy na druhou. Kdyby ses netrefil… je to o šest pater níž. Svatá prostoto, málem jsem umřel.

„Měl jsem velké štěstí, protože jsem se ve škole dostal do dramatického světa a měl jsem toho nejúžasnějšího učitele.“

Fanoušci kinematografie jsou tomuto učiteli určitě vděční.

Pakino říká, že s blížící se sobotou myslí „na lidi, kteří už nejsou v mém životě…. a samozřejmě o mých dětech.“

Nikdy se neoženil, ale má tři děti – třicetiletou Julii od hereckého trenéra Jana Tarranta a devatenáctiletá dvojčata Antona a Olivii od herečky Beverly D’Angelo.

Prožíval dlouhé vztahy s hvězdami jako Diane Keaton, Jill Clayburgh a Tuesday Weld a desetiletý románek s argentinskou herečkou Lucilou Sola. Skončil v roce 2018.

„Al byl prostě ten nejzábavnější muž,“ řekla Diane. „Zabijácký obličej.“

Pacino se nedávno rozešel s o dva roky mladší přítelkyní, čtyřicetiletou izraelskou herečkou Meital Dohan, údajně proto, že ona chtěla děti a on ne.

Označila ho za „starého a laciného“, ale později couvla a řekla: „

Po více než půlstoletí v Hollywoodu vydavatelé Pacina opakovaně pronásledují, aby napsal své paměti, ale on je odmítá.

„Nechtěl jsem psát knihu,“ říká. „A pořád nechci. Kdybych psal knihu, budil bych se uprostřed noci s křikem.“

A tak bude dál pracovat. Opakuje jinou slavnou hlášku z Kmotra a říká: „Asi se těším na verandu a houpací křeslo, ale zatím mě věci pořád táhnou zpátky.“

.