Inside Ted Bundy’s Troubled and Disturbing Childhood

Podle Teda Bundyho měl bezproblémové dětství. Jeho přátelé a rodina toto tvrzení často podporovali. Při bližším pohledu však zjistíme, že byl sociálně neobratným dítětem, které občas překračovalo hranice slušnosti, morálky a zákonnosti. Ačkoli podezřelé chování, které projevoval mladý Bundy, bylo zaznamenáno i u jiných, kteří později neznásilnili a nezavraždili četné oběti, jeho dětství nabízí několik vodítek k tomu, jak se stal sériovým vrahem.

Bundy si zpočátku myslel, že jeho matka je jeho sestra

Bundy se narodil 24. listopadu 1946 v domově pro svobodné matky v Burlingtonu ve státě Vermont. Zůstal tam dva měsíce po svém narození. Jeho matka Eleanor Louise Cowellová, známá jako Louise, zvažovala, že dá dítě k adopci, ale její otec Sam Cowell zřejmě chtěl, aby se dítě připojilo k rodině ve Filadelfii. Tam Bundy, tehdy známý jako Theodore Cowell, začal žít v domnění, že Louise je jeho sestra, nikoli matka. V knize Cizinec vedle mě však Ann Ruleová poznamenává, že jí Bundy řekl, že tuto lež prohlédl: „Možná mi jen došlo, že mezi bratrem a sestrou nemůže být dvacetiletý věkový rozdíl, a Louise se o mě vždycky starala. Prostě jsem vyrostl s vědomím, že je to opravdu moje matka.“

Na první pohled byli Cowellovi normální rodina. Bundyho babička však trpěla depresemi a agorafobií a jeho dědeček byl popisován jako majitel zuřivé povahy. Jeho násilnické činy se dotkly všech, od koček a psů až po zaměstnance a členy rodiny (někteří Bundyho odborníci vyslovili teorii, že byl důsledkem znásilnění Louise jejím otcem, ačkoli ona tvrdila, že ji svedl a opustil válečný veterán). Bundy mohl zažít fyzické nebo psychické týrání ze strany svého dědečka, přestože později trval na tom, že ti dva měli dobrý vztah.

Bundyho chování mohlo být znepokojivé. Přinejmenším jednou se jeho teta probudila a zjistila, že její batolecí synovec pokládá nože do blízkosti její spící postavy. Později řekla časopisu Vanity Fair: „Vzpomínám si, že jsem si tehdy myslela, že jsem jediná, komu to připadá divné. Nikdo nic neudělal.“ Ve stejném článku ve Vanity Fair Dr. Dorothy Lewisová, zkušená psychiatrička, uvádí svůj názor, že k takovému jednání by došlo „pouze u velmi vážně traumatizovaných dětí, které se buď samy staly obětí mimořádného zneužívání, nebo byly svědky extrémního násilí mezi členy rodiny.“

VÍCE ČTĚTE ZDE: Když byly Bundymu tři roky, odjeli s Louisou z Filadelfie do Tacomy ve státě Washington.[6871>

S nevlastním otcem nevycházel a vyváděl

Když byly Bundymu tři roky, odjel s Louisou do Tacomy ve státě Washington. Aby Louise neupozorňovala na synovo nemanželství, dala Bundymu před stěhováním příjmení Nelson. Stěhování však malého chlapce přesto rozrušilo. Stýskalo se mu po Filadelfii a oblast Seattlu se mu zpočátku nezamlouvala. A ještě více ho rozrušilo, když se jeho matka seznámila a zapletla s Johnniem Bundym, kuchařem v armádní nemocnici.

Louise a Johnnie se vzali v roce 1951. Bundy, který žárlil na matčin nový vztah, záměrně uspořádal veřejný záchvat vzteku v obchodním domě Sears a v rámci demonstrace se pomočil. To nezabránilo Louisině novému manželovi, aby jejího syna adoptoval a dal mu jméno, které se o několik let později stalo nechvalně známým.

Vztahy mezi Bundym a jeho nevlastním otcem byly vždy napjaté. Bundy byl materialista, chtěl drahé oblečení a věci, které mu nevlastní otec z dělnické třídy nemohl poskytnout. Bundy fantazíroval o tom, že ho adoptují populární westernové hvězdy Roy Rogers a Dale Evans, protože by mu mohli dát věci, po kterých toužil. Jak Bundy dospíval, pohrdal otčímovým intelektem. Přátelé byli svědky toho, jak svého nevlastního otce provokoval a ten na něj někdy ve frustraci udeřil.

Bundy nesnášel svou matku, protože byl „nemanželský“

Mezi Bundym a jeho matkou bylo méně povrchního napětí, protože vždy dbala na to, aby o něj bylo fyzicky postaráno. Pak ale měla další čtyři děti, takže její pozornost byla rozpolcená. Po Bundyho zajetí vyjádřil pocit, že není milován, i když vyjádřil uznání, že Louise „zaplatila všechny účty“. A Bundyho nemanželství bylo dalším bolavým místem jejich vztahu.

Existují různé verze toho, jak se Bundy dozvěděl pravdu o svém narození. Podle psychologa, který s Bundym vedl rozhovor, našel jako teenager svůj rodný list a viděl, že místo pro „otce“ bylo označeno jako „neznámý“. Podle jiné verze, o kterou se podělila Bundyho přítelkyně v knize Přízračný princ, si Bundyho v předškolním věku dobíral bratranec, že je nemanželský. Když Bundy namítl, bratranec použil jeho rodný list, aby dokázal pravdu. Bundyho přítelkyně se svěřila, že Bundy se následně na Louise zlobil, protože se cítil ponížený.

Přítel vzpomínal, jak se snažil Bundyho ujistit, že na jeho nelegitimitě nezáleží. Zatrpklý Bundy se však nedal utěšit a řekl mu: „No, to nejsi ty, kdo je parchant.“

VÍCE ČTĚTE ZDE: V dětství Bundy postrádal společenský talent, kterým později okouzloval lidi a přesvědčoval je, že nemůže být vrahem.

Mezi spolužáky nezapadal

Jako dítě postrádal společenský talent, kterým později okouzloval lidi a přesvědčoval je, že nemůže být vrahem. V knize Hovory s vrahem:

Ačkoli Bundy nebyl špatný sportovec, nedostal se do školního basketbalového ani baseballového týmu, což pro něj bylo těžké. Na střední škole byl samotář, který chodil jen na jedno rande. Později vysvětloval: „Nebylo to tím, že bych neměl rád ženy nebo se jich bál, jen jsem zřejmě neměl tušení, co s nimi.“

Bundy zvládal akademickou půdu lépe než jiné situace. V rozhovoru, který poskytl ve vězení na Floridě, uvedl, že při vyučování „se tvůj výkon měří podle jiných pravidel, než když se všichni odloupnou do malých klik na chodbě“. Ve škole si vedl dostatečně dobře, ale nikdy se nedostal na špičku třídy.

Bundyho dětství obsahovalo také mnoho okamžiků normality. Měl několik dobrých kamarádů a chodil na brigády, jako bylo roznášení novin a sekání trávy. S rodiči chodil do kostela a stal se místopředsedou metodistického společenství mládeže. Pro budoucího vraha je pozoruhodné, že zachránil život neteři svého přítele, když jí hrozilo utonutí.

Mladý Bundy měl násilnické sklony a začal porušovat zákon

Bundyho chování v dětství však někdy přesahovalo rámec společenské neobratnosti. Jeden ze skautských kamarádů vzpomínal, jak k němu Bundy jednou zezadu přišel a udeřil ho klackem do hlavy. V pořadu Conversations with a Killer Holt řekl, že Bundy „rád děsil lidi“. Vyprávěla o jeho zálibě v kopání děr v zemi, do kterých dával kůly a pak je zakrýval vegetací. Nejméně jedna dívka do jedné z těchto „tygřích pastí“ spadla a poranila si nohu.“

Bundy měl rád pulpové detektivní příběhy s krvavými líčeními znásilnění a vražd. Možná se začal dívat na pornografii dávno předtím, než byl dospívající, protože je možné, že se dostal ke sbírce svého dědečka, když žil ve Filadelfii. Bundy občas masturboval uvnitř skříní na střední škole a nechával se polévat vodou, když ho spolužáci přistihli.

Mladý Bundy také začal porušovat zákon. Byl dobrým lyžařem, který v obchodech kradl mimo jiné lyžařské vybavení, po němž toužil, ale nemohl si ho dovolit. Kromě toho padělal jízdenky na vleky, aby mohl jezdit na sjezdovkách zdarma. Jako teenager se pokusil o krádež auta (za trest dostal varování). Nejvíce znepokojující je, že se z Bundyho stal „šmírák“, který špehoval cizí lidi (takové šmírování je častým předstupněm sexuálního násilí).

Bundy možná zabil svou první oběť, když mu bylo 14 let

Bundyho první známá oběť byla zabita v roce 1974, ale je podezřelý i z dřívějších vražd. Jednou z možných Bundyho obětí byla osmiletá Ann Marie Burrová, která zmizela ze svého domu v Tacomě uprostřed noci 31. srpna 1961. V té době žil čtrnáctiletý Bundy několik kilometrů od domácnosti Burrových. Je možné, že tu noc špehoval cizí domy a zahlédl příležitost, kterou si jeho násilnické sklony nemohly nechat ujít.

Mezi několika málo stopami, které v domě Burrových zůstaly, bylo otevřené okno, otisk nohy a odemčené vstupní dveře. Rodiče a sestra Ann Marie byli v domě, když zmizela – stejně tak některé z potvrzených Bundyho obětí byly uneseny, zatímco jiné byly poblíž. Matka Ann Marie se domnívala, že je pravděpodobné, že její dcera znala svého únosce; Bundy se s Ann Marií mohl seznámit při roznášení novin nebo při návštěvě strýce, který bydlel v sousedství.

Bundy popíral, že by byl za zmizení Ann Marie zodpovědný, a to i tehdy, když mu matka Ann Marie před popravou (která se konala 24. ledna 1989) napsala žádost o uzavření případu. Přesto se Bundy, který naznačil, že obětí bylo více, než s kolika byl oficiálně spojován, mohl zdráhat přiznat ke zločinu, který se stal v době, kdy ještě žil se svou rodinou. V roce 2011 neobsahovaly existující důkazy dostatek amplifikovatelné DNA, aby mohly být porovnány s Bundyho DNA profilem. Stále je možné, že jeho vražedné činy pocházejí z dětství.

.