Arcivévoda Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este

BY admin
|

Tento článek neuvádí žádné zdroje. Pomozte prosím tento článek vylepšit přidáním citací spolehlivých zdrojů. Materiál bez zdrojů může být zpochybněn a odstraněn.
Najděte zdroje: „Arcivévoda Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este – zprávy – noviny – knihy – vědec – JSTOR (prosinec 2006) (Learn how and when to remove this template message)

Arcivévoda Ferdinand Karel Josef Rakouský-Este (25. dubna 1781 – 5. listopadu 1850) byl třetí syn arcivévody Ferdinanda Rakouského-Este a jeho manželky princezny Marie Beatrice Ricciardy d’Este, poslední členky a dědičky rodu Este. Po většinu napoleonských válek velel rakouské armádě.

Arcivévoda Ferdinand Karel Josef (litografie Joseph Kriehuber, 1841).

Ferdinand se narodil v Miláně. Než se vydal na vojenskou dráhu, navštěvoval vojenskou akademii ve Wiener Neustadtu. V roce 1805 ve válce třetí koalice proti Francii byl Ferdinand vrchním velitelem rakouských vojsk a generál Karl Freiherr Mack von Leiberich byl jeho generálním kvartýrmajstrem. V říjnu byla jeho armáda obklíčena u Ulmu. Generál Mack se vzdal, ale Ferdinandovi se podařilo s 2000 jezdci uprchnout do Čech. Tam převzal velení nad rakouskými vojsky a pozvedl místní domobranu. S celkem 9 000 muži se vydal k Iglau, aby odvedl pozornost od pohybu koalice. Podařilo se mu zadržet bavorskou divizi knížete Karla Philippa von Wrede v Iglau, a zabránit tak jejímu připojení k bitvě u Slavkova.

V roce 1809 ve válce páté koalice proti Francii velel Ferdinand rakouské armádě o síle 36 000 mužů. V dubnu vtrhl do Varšavského knížectví v naději, že povzbudí místní povstání proti Napoleonovi (viz polsko-rakouská válka). Poláci se však shromáždili na straně knížete Józefa Antoni Poniatowského. Ferdinand byl poražen v bitvě u Rašína, ale podařilo se mu obsadit Varšavu. V červnu však byl Ferdinand nucen z Varšavy ustoupit a vzdát se i Krakova a Haliče.

V roce 1815 ve válce Sedmé koalice proti Francii velel Ferdinand dvěma divizím rakouské zálohy. Následujícího roku byl jmenován vojenským velitelem v Uhrách.

V roce 1830 byl Ferdinand jmenován vojenským a civilním guvernérem Haliče a usadil se ve Lvově. Po revoluci v roce 1848 žil převážně v Itálii.

Ferdinand se nikdy neoženil. V roce 1850 zemřel na zámku Ebenzweier v Altmünsteru u Gmundenu v Rakousku.