Proč je úzkost služebnicí kreativity

Norský malíř Edvard Munch, který hluboce trpěl úzkostí, si zapsal do svého deníku tuto větu:

„Můj strach ze života je pro mě nezbytný, stejně jako moje nemoc. Jsou ode mě neodlišitelné a jejich zničení by zničilo mé umění.“

Munchův slavný obraz Výkřik prý odráží hlubokou úzkost moderního člověka.

Výše uvedený Munchův citát jsem objevil ve fascinujícím článku CNN s názvem The dark side of creativity: Munch: Deprese + úzkost x šílenství = genialita? Článek uvádí mnoho slavných umělců, kteří se pohybovali na hranici „mezi extrémním talentem a trýzní“. Umělci jako Van Gogh, který si slavně uřízl ucho a později spáchal sebevraždu.

Jsou umělci náchylnější k depresím a duševním chorobám? Některé studie prokázaly neobvykle vysoký počet poruch nálady u umělců. Vezměme si takové osobnosti, jako jsou Ernest Hemingway, Lev Tolstoj, Virginia Wolfová, Sylvia Plathová a Jackson Pollock.

Nebo nověji spisovatel David Foster Wallace a komik/herec Robin Williams. S jakými démony tito tvůrci bojovali a promítla se jejich muka do jejich tvorby?

Mnoho umělců prochází jakýmsi gestačním obdobím, kdy nápady a výrazové impulsy víří v nezformované polévce tvořivosti. Může to být obtížné a frustrující období, ale vzrušení z toho, co by mohlo vzniknout, je opojné.

Podívejte se na fascinující krátký film o malířské vášni herce Jima Carreyho s názvem I Needed Color. Ani úspěšní herci nejsou imunní vůči volání dalších tvůrčích podnětů. Múza v nás nepřetržitě našeptává.

Blogger Thomas Cotterill dokonale prozkoumal gestační proces umělce ve svém příspěvku Kreativita může způsobit úzkost. Úryvek:

Filozof 15. století Marsilio Ficino přirovnal Aristotelovu „melancholii“ k Platónově „božské mánii“. Myslím, že to je mimo mísu. Melancholie je klidový stav tvůrce, jakýsi zádumčivý smutek. Tato nálada je příznakem období těhotenství, které tak často předchází velkým tvůrčím výbuchům. Božská mánie odkazuje na vzrušený stav stvořitele, když je v rozpuku tvorby. Virginia Woolfová to označovala jako stav „bílého žáru“. Hermann Hesse často psal v intenzivních obdobích produktivity po dlouhém, někdy depresivním období, které jeden životopisec popsal jako „prožívání svých nápadů“. Vzhledem k tomu, že tvůrci sami sebe definují aktem tvorby, nečinnost delšího období gestace vyvolává úzkost v podobě kognitivní disonance. To znamená, že to, co děláme, a to, co si myslíme, že bychom měli dělat, nejsou v souladu.

Analytická paralýza

Mnoho tvůrců, které znám, přiznává, že úzkost pohání jejich tvůrčí proces. Je to, jako by před porodem svého uměleckého díla procházeli tvůrčím porodem. Tento proces může být bolestivý, ale nakonec přináší radost.

Jsem požehnán tím, že jsem prost duševních nemocí a klinických depresí, ale nejsem imunní vůči obdobím poklesu. Dále občas podléhám jisté obsedantnosti/kompulzivitě.

Například když se mi rukopis v přání nebo dopise nezdá, roztrhám ho a začnu znovu. Pokud má dobře provedená karikatura drobnou chybu, začnu znovu. Na svých olejomalbách klidně setřu větší pasáže, dokud to nebude správně.“

Mám podezření, že mezi perfekcionismem a šílenstvím je jen malá vzdálenost. Heslo „Hotovo má přednost před dokonalostí“ mám vyvěšené na mastné tabuli v kanceláři, ale ne vždy se jím řídím.

Často ztrácím čas „zdokonalováním“ nějaké písemné práce nebo uměleckého díla, když bych měl ve skutečnosti pokračovat. Někteří tomu říkají „analytická paralýza“.

Časem, když proplouvám těmito neklidnými tvůrčími vodami, vzniká dílo. Zpřesňuji, dolaďuji, opravuji a přepracovávám. Pochybuji o sobě. Pak si blahopřeji. Pak se hádám podruhé. Je to všechno trýznivý tanec, ale nějak se k němu dostanu a vypustím své umělecké projevy do světa.

Srážka nápadů

Studie nejsou zcela průkazné, ale zdá se, že existuje určitá souvislost mezi duševní nemocí a kreativitou. Výše uvedený článek CNN sdílí tento pronikavý citát Scotta Barryho Kaufmana (amerického psychologa a spisovatele):

„Zdá se, že klíčem k tvůrčímu poznávání je otevřít stavidla a vpustit co nejvíce informací. Protože člověk nikdy neví. Někdy se ty nejbizarnější asociace mohou proměnit v ty nejproduktivnější tvůrčí nápady.“

Široké čtení a hledání inspirace z rozmanitých zdrojů může vést ke střetu nápadů a nových přístupů. Může to však být vyčerpávající a matoucí.

Například obdivuji minimalistické i maximalistické umělce. Miluji jednoduchost čistého, jasného designu. Jindy se mi ale líbí chaos nepořádku, drásavé linie a bláznivé barvy. Jak mám sakra tyto protichůdné přístupy sladit ve své vlastní tvorbě?“

Je to úzkost ze studia, obdivu, experimentování a praxe, která mi pomáhá vše sladit. Jakmile všechny tyto přístupy strávím, objeví se nakonec můj vlastní hlas. Chce to jen odvahu a čas.

Básník T. S. Eliot k tomu řekl toto:

„Úzkost je služebnice tvořivosti.“

Jistá míra tvůrčí úzkosti zřejmě pohání náš umělecký růst. Ne vždy je to příjemné. Nevíme, kam nás tento neklid zavede, pouze se zdá být nezbytný. Tušíme, že kdyby to bylo snadné, výsledek by byl neuspokojivý.

Tak se vrháme do hlubin, šlapeme vodu a nějak se vyhýbáme utonutí. Bouřlivý proud nás posílá po tvůrčí řece. Pohupujeme se a narážíme na kameny.

Mlátíme sebou a bojujeme s proudem. Ale vynoříme se a dílo odráží tuto chaotickou cestu. Splavování na raftu se stojanem. Nebo s psacím strojem. Je to šílené, ale vede to k růstu.

Van Gogh na Prozacu

Moje žena jednou žertovala o všech uměleckých géniích, které díky vynálezu Prozacu nikdy nepoznáme. Kdyby Vincent van Gogh bral prozac, maloval by tak, jak maloval? Těžko říct, ale vsadím se, že by si neusekl ucho!“

Naštěstí dnes máme léky, které zmírňují utrpení z duševních poruch. Při správné kalibraci je možné trpět méně, a přesto prožívat gestační proces tvořivosti a vytvářet skvělé umění.

Někteří umělci dosáhnou pohodlné úrovně tvůrčích úspěchů a pak hrají na jistotu. Brání se nepohodlí růstu, čímž si odpírají hlubší úroveň osobního vyjádření.

Prosím, nedělejte to.

Chcete-li dále umělecky růst, smiřte se s úzkostí. Přestaňte si hrát na jistotu. Vrhněte se do peřejí tvořivosti. Vrhněte širší pohled. Studujte styly a přístupy mimo svůj obor. Přijměte některé nečekané změny. Uvidíte, co se stane.

Cena vstupného

Nevím, jestli měl T. S. Eliot pravdu. Je úzkost služebnicí tvořivosti? Potkal jsem spoustu pohodových, šťastných umělců, kteří vůbec nepůsobí úzkostně. Zdá se, že neustále rostou. Ale mám podezření, že když odhrnete závěsy, uvidíte jejich boje. Jejich probdělé noci plné experimentů, neúspěchů a triumfů.

To je cena za vstupné. Pokud jste tvůrčí člověk, dříve nebo později vám na dveře ateliéru zaklepe úzkost. Až se tak stane, pozvěte ji dál. Pusťte jí hudbu a požádejte ji o tanec.

Bude trvat na tom, že ji povede. Nechte ji. Možná ti bude šlapat na paty, ale ty se od této hostující služebné něco naučíš.

Nepochybně tančila s Van Goghem. Očividně tráví večery s Jimem Carreym. Předpokládám, že tě brzy navštíví. Klidně si s ní zatancuj. Tak dosáhneš nových výšin tvůrčího růstu.

Než odejdeš

Jsem John P. Weiss, výtvarník a spisovatel. Přihlaste se do mého bezplatného e-mailového seznamu zde, abyste dostávali nejnovější výtvarné a spisovatelské práce.