Terapie distenzí močového měchýře pro symptomatickou úlevu od frekvence a urgence: desetiletý přehled

Cíl: Byl proveden retrospektivní přehled s cílem zjistit účinnost distenční terapie močového měchýře pro léčbu frekvence a urgence a určit relativní hodnotu prodloužené a krátkodobé distenční terapie.

Metoda: Prodloužená distenční terapie močového měchýře byla provedena u 14 pacientů a krátkodobá distenční terapie u 8 pacientů v průběhu deseti let. Indikace k zákroku zahrnovaly závažné urgence, frekvence a inkontinenci různé etiologie.

Výsledky: U pěti ze 14 pacientů (18 distenzí, 2 ruptury močového měchýře), kteří měli prolongovanou distenzi, a u 3 z 8 pacientů (9 distenzí, 1 ruptura močového měchýře), kteří měli krátkodobou distenzi, došlo při následném sledování k symptomatické úlevě (p > 0,7). Vzhledem k tomu, že mezi skupinami s prodlouženým a krátkým trváním nebyl žádný rozdíl, byly výsledky sloučeny a výsledkem bylo 8 z 27 úspěšných distenzí (30 %) u 8 z 22 pacientů (36 %). U všech pacientů s hyperreflexií detruzoru distenční terapie selhala. Komplikace zahrnovaly 3 případy ruptury močového měchýře, 2 případy retence moči a 1 případ striktury močové trubice. Míra výskytu ruptury močového měchýře byla v obou skupinách stejná (11 %).

Závěry: Použití prolongované terapie distenze močového měchýře nemá žádnou roli v léčbě hyperreflexie detruzoru a pouze omezený úspěch při symptomatické úlevě od závažné urgence, frekvence a inkontinence jiné etiologie. Stejná účinnost prolongované a krátkodobé distenční terapie by se přikláněla k použití krátkodobé distenze, aby se snížily možné komplikace a náklady na anestezii.