Albinotický králík

Primární dráždivost – kůže

Zvířaty, která se hojně používají pro zjišťování dráždivých vlastností chemických látek, jsou albínský králík, albínské morče a bílá myš. Kdykoli je chemická látka aplikována opakovanou dermální aplikací, je cílem zkoušky zjistit jak lokální, tak systémové účinky. Pokud se sloučeniny významně vstřebávají z kůže, lze stanovit LD50. Při použití králíků se doba trvání zkoušek může pohybovat od minimálně 3 dnů, kdy se látka aplikuje jednorázově, až po 2 roky. Vždy, když se jedná o prodlouženou studii, jsou zvířata sledována podobným způsobem jako u dříve popsaných obecných prodloužených studií, tj. zvířata jsou podrobena hematologickým testům, testům klinické chemie a moči. Mají-li být hodnoceny karcinogenní účinky, jsou kožní testy prodlouženy na dobu 2 let, během níž se látka natírá na kůži nejméně dvakrát týdně po dobu trvání testu.

Akutní dermální test je obvykle třídenní. Provádí se na omezeném počtu albínských králíků, kteří byli rozděleni do dvou stejných skupin. Oblast nad hřbetem každého zvířete sahající od základny krku k zadní části těla je oholena nebo depilována. U jedné skupiny se obrušuje plocha přibližně 2 palce 2 holé kůže drobnými řezy přes povrchovou vrstvu buněk; to znamená, že řezy nejsou dostatečně hluboké, aby narušily kůži nebo způsobily krvácení. Pokud je zkušební materiál kapalina, umístí se 0,5 ml nebo méně materiálu pod gázový polštářek o rozměrech 1 × 1 palec, který se upevní na oholenou plochu kůže jak u obrušovaných, tak u neobrušovaných zvířat. Pokud je látka v pevném stavu, rozpustí se ve vhodném rozpouštědle, jako je rostlinný olej nebo voda, a 0,5 g látky se vloží pod gázový polštářek. Vždy, když se použije rozpouštědlo, je do testu zahrnuta kontrolní skupina zvířat vystavených pouze rozpouštědlu. Zvířata se pak zpravidla znehybní v poutacích podložkách a celý trup každého zvířete se na následujících 24 h zabalí do nenasákavého pojiva. Po uplynutí 24hodinového časového intervalu se pojivo a podložka odstraní a vyhodnotí se oblast expozice, která se znovu vyhodnotí po 48 h.

Vyhodnocení účinků na kůži zahrnuje použití bodovacího systému pro stupeň zarudnutí a stupeň otoku v místě aplikace gázové podložky. Běžně se používá bodovací systém, který byl zveřejněn ve federálním registru v oddíle 191.11 federálního zákona o nebezpečných látkách USA. Bodování zahrnuje relativní přiřazení samostatných čísel pro stupeň erytému a stupeň tvorby otoku takto: žádný erytém, 0; mírný, sotva znatelný erytém, 1; dobře ohraničený erytém, 2; středně těžký až těžký erytém, 3; a těžký, řepně červený erytém s poraněním do hloubky, 4; žádný edém, 0; mírný, sotva znatelný edém s vyvýšenými okraji, 2; středně těžký edém s povrchem vyvýšeným přibližně o 1 mm, 3; těžký edém s plochou vyvýšenou více než dříve a přesahující oblast expozice, 4. Skóre získaná pro erytém i edém v každém období hodnocení a pro odřenou i neporušenou kůži jsou uvedena a je vypočítán průměr pro každou skupinu a pro každý typ účinku. Všech osm průměrných hodnot se pak sečte a vydělí čtyřmi, protože pro každý účinek (erytém a edém) jsou čtyři průměrné hodnoty, čímž se získá konečný číselný údaj, který je primárním skóre podráždění. Pokud má být kromě lokální toxicity stanovena i systémová toxicita, jsou zvířata ošetřena jednorázově, jak je uvedeno výše, s tím rozdílem, že po odstranění gázového polštářku je místo expozice omyto a zvířata jsou sledována po dobu následujících 14 dnů, zda se u nich projeví lokální a systémové účinky.

V prodloužených studiích s opakovaným podáváním po dobu 3 měsíců jsou mladí králíci albíni obojího pohlaví náhodně rozděleni do tří skupin po třech až šesti zvířatech v každé skupině plus stejný počet kontrolních zvířat. Expoziční plocha na kůži nejméně dvou zvířat v každé skupině se odře. Testovaný materiál se aplikuje přímo na kůži 5 dní/týden po dobu celkem 60 aplikací. Celý trup každého zvířete se obalí stejně jako v předchozím testu a obal se zajistí lepicí páskou. Zvířatům se nasadí obojky, aby se zabránilo spolknutí testovaného materiálu. V průběhu testu se v určitých intervalech provádí bodové hodnocení pozorovaných lokálních účinků a zvířata se pozorují na systémové účinky. Na konci expoziční sekvence se zvířata usmrtí a provede se úplná nekropsie. Vyhodnotí se histologické řezy z oblasti expozice kůže i ze všech abnormálních tkání.

Zkoumání možných karcinogenních účinků při opakovaném lokálním podávání chemických látek zahrnuje studie trvající od 3 měsíců do 2 let. Běžně používanými zvířaty jsou bílé myši a test zahrnuje jak pozitivní, tak negativní kontrolní skupiny zvířat plus minimálně dvě testovací skupiny, kterým jsou přiřazeny vysoké a nízké koncentrace dávek látky. Počet zvířat v každé skupině je 25 až 50 samců a stejný počet samic, kteří jsou umístěni jednotlivě. Kůže každého zvířete se oholí na zadní straně základny krku a mezi lopatkami. Na obnaženou kůži se nanese látka nebo se nakape z pipety. Při každé aplikaci se aplikuje 0,1 ml látky a zvířata se ošetřují dvakrát týdně po dobu trvání pokusu. Zvířata, která pokus přežijí, stejně jako ta, která během pokusu onemocní, se podrobí nekropsii. Histopatologické vyšetření všech tkání se provede tak, jak je popsáno v konvenčních testech chronické toxicity. Zvláštní pozornost se věnuje hodnocení zvířat v průběhu studie na výskyt a povahu kožních nádorů u zvířat. Tyto zkoušky jsou běžně modifikovány tak, aby zahrnovaly postupy pro zjištění, zda testovaná chemická látka působí tak, že iniciuje nebo podporuje vznik nádorů.

.