Amy Schumer Knows She’ll Make More Mistakes. Ale je připravena naslouchat a učit se
Amy Schumer napsala svou vysokoškolskou práci o mužském pohledu. O patnáct let později se snaží vykouzlit detaily. Patřila mezi její témata i Madame Bovaryová? Někdo to rád horké? Detaily stranou, od té doby ve svých komediích zkoumá vzestupy a pády ženství, a to až do svého nejnovějšího projektu, filmu I Feel Pretty, který jde do kin 20. dubna. Schumerová hraje ženu, která si přeje vypadat jako supermodelka – a poté, co utrpí zranění hlavy na hodině SoulCycle, se probudí s přesvědčením, že má vzhled Cindy Crawfordové. Její nově nabyté sebevědomí jí umožňuje v některých ohledech vzkvétat, ale také díky němu ztrácí přehled o sobě samé. Schumerová tuto namyšlenou chvástavost hraje s velkým komediálním efektem a film vnímá jako vážnou reakci na neutuchající představu, že se ženy snaží najít svou vlastní hodnotu ve fyzické kráse. „Vždycky jsem byla taková, už v pěti letech jsem se dožadovala rovnoprávnosti,“ říká. „Myslela jsem si, že se to všechno dá napravit, když na to upozorníte.“
Vypráví mi o malé Amy v newyorském hotelovém apartmá, kde klika od dveří do koupelny vypadá, jako by patřila do sbírky stříbra Metropolitního muzea umění. Na stole na druhé straně pokoje leží sklenice na víno, nevysvětlitelně naplněná okvětními lístky rudých růží. Jak říká Schumer: „Tohle je naprosto romantický hotel.“ Po příchodu, čerstvě po rozhovoru s Howardem Sternem, si sundá své semišové boty, podepře se na polštáři a – protože jsme tu jen my a tohle ženy dělají, když tu nejsou muži, kteří by zvedli obočí – rozepne si kalhoty ve stylu večeře po Dnu díkůvzdání.
Pro šestatřicetiletou Schumerovou to bylo několik rušných let. V roce 2015 napsala a zahrála si v komedii Trainwreck, za kterou získala nominaci na Zlatý glóbus za herecký výkon, v roce 2016 vydala knižní bestseller The Girl With the Lower Back Tattoo a v roce 2017 debutovala na Broadwayi ve hře Steva Martina. Ještě předtím však ve čtyřech sezónách své skečové komediální show Inside Amy Schumer, která získala ocenění Peabody a Emmy, podávala břitké satirické pohledy na útrapy moderního ženství. Jeden z jejích nejvirálnějších skečů, „Girl, You Don’t Need Makeup“, paroduje píseň „What Makes You Beautiful“ od One Direction. Původní píseň se tváří jako píseň o posílení postavení žen a přitom zákeřně odměňuje nízké sebevědomí. Ve falešné parodii skupinka čerstvě nalíčených kluků nabádá Schumerovou, aby si odstranila veškerý make-up, a pak si to rozmyslí, když vidí výsledek: „
I Feel Pretty, napsaná a režírovaná Abby Kohn a Marcem Silversteinem, je jako šitá na míru umělkyni, která léta zkoumala svou tělesnou image. „Ráda bych se v blízké budoucnosti dočkala doby, kdy nebude zvláštním tématem, když budou mít v časopise někoho s velikostí nad 4 nebo barevnou ženu,“ říká. (V roce 2016 ji časopis Glamour zařadil do speciálního čísla o módě plus size; na sociálních sítích napsala, že jí o tématu nikdo neřekl). Když její postava dostane těžce vydobytou lekci o tom, v čem spočívá její hodnota (nápověda: není to její vzhled), je toto poselství rychle kooptováno společností, pro kterou pracuje, aby prodávala make-up. Pokud jsou někteří diváci tímto posilováním pozice na základě značky odrazeni, Schumerová to chápe. Sama v minulosti vtipkovala na adresu společnosti Dove, jejíž kampaň „Real Beauty“, v níž vystupují obyčejné ženy, se podle ní rovná „poplácávání se po zádech ve stylu: ‚Věřili byste, jak jsme odvážní, že jsme tyhle zasrané popelářské vozy dali do televize?“
„Není to dokonalý film,“ říká o filmu I Feel Pretty, který také produkovala. „Bylo by skvělé, kdyby mou roli hrála barevná žena a bylo v něm víc trans lidí, víc lidí se zdravotním postižením.“ Upraví si polštář za zády. „Ale je to krok správným směrem, doufám.“
O několik dní dříve, v Comedy Cellar v Greenwich Village, Schumerová vystoupí na pódium a představí se publiku jako „velmi slavná modelka“. V newyorské uniformě černé od hlavy až k patě, s blonďatými vlasy staženými do rozverného culíku, si prohlíží publikum a reviduje svůj životopis. „Ve skutečnosti jsem pytel bramborové kaše.“ Jak Schumerová loni na podzim řekla Jimmymu Kimmelovi, tento popis jejího těla – který, jak dodává, ji zcela přiměl k touze po bramborové kaši – se k ní dostal péčí internetového trolla.
Zpět v hotelovém apartmá mi říká: „Velká část toho, že jsem se stala vtipnou osobou, byl hlavní obranný mechanismus. Na jevišti, obzvlášť jako žena, jsem musela být opravdu tvrdá. Ve chvíli, kdy ukážete trhlinu, může publikum doslova odejít“. Když začínala jako komička, jejím cílem bylo jednoduše vyvolat smích a její oplzlý humor – narážky na sex na jednu noc a internetové porno – to dokázal. Nakonec začala komedii vnímat jako příležitost informovat publikum o problémech, které ji zajímají. Jeden ze spisovatelů později popsal její show jako „vkrádání oholené mrkve do koláčků“, vzpomíná, a představa skryté agendy jí utkvěla.
Právě teď ji však více zajímá mluvit o zjevných agendách. Aktivistkou za kontrolu zbraní se stala před třemi lety poté, co na promítání filmu Trainwreck v Lafayette v Laosu začal střílet střelec a zabil dvě ženy. Je také součástí iniciativy Time’s Up, která vznikla po skandálech se sexuálním zneužíváním v Hollywoodu. „Je tohle největší průšvih rozhovoru?“ ptá se, vědoma si toho, že její monolog o „noční můře“, kterou je Trumpova vláda (Schumerová byla otevřenou stoupenkyní Clintonové), není tím, co by čtenáři mohli očekávat od jednoho z nejspolehlivějších šiřitelů smíchu současnosti. Je z politického klimatu tak rozladěná, že říká: „Dělám méně standupů, prostě proto, že to není vtipné.“ V jednu chvíli našeho rozhovoru se jí do očí derou slzy.
Ví, že vyjadřování se k politickým otázkám bude mít přímý dopad na její kariéru. Stalo se to už dříve, když takzvaní alt-right aktivisté zorganizovali špatné hodnocení jejího speciálu pro Netflix. „Na Redditu se objeví hnutí, které se pokusí film odhlasovat, aby mi vlastně ublížili,“ říká. „Ale já se tím nenechám zpomalit.“ Bere na sebe povinnost upozorňovat na škodlivé chování, když ho vidí. Zrovna nedávno opravila muže v rozhovoru, který ji nazval „dámou šéfovou“, a klidně vysvětlila, že by byla raději, kdyby se jí říkalo prostě šéfová.
Sama se občas nechá okřiknout – což je pro komičku, pro kterou je jen málo témat nepřístupných, riziko povolání. Vzpomíná na svou poctu písni Beyoncé „Formation“ z roku 2016, kterou Beyoncé schválila a vydala na Jay-Zho streamovací platformě Tidal a která byla kritizována jako hluchá reakce bílých feministek na hymnu černošské ženské hrdosti. „Věděla jsem, jaký byl můj záměr, ale na záměru nezáleželo a lidi to naštvalo,“ říká. „Od té doby jsem se hodně naučila. Nechci nikomu ublížit… Jsem opravdu holka z Long Islandu, která se spolu s ostatními teprve učí. Takže ať už vypustím z pusy jakoukoli sračku – a já to dělám pořád – vězte, že se snažím dělat, co můžu.“
Po rozhovoru se zastaví výtah, který nás převáží do haly „afrického“ hotelu, a dovnitř vejdou dva muži v oblecích. Jeden stojí zády pár centimetrů od Schumerova obličeje, jako by vypadl z Candid Camera. „Pane, to je trochu blízko,“ řekne rozhodně, ale zdvořile. Lekne se, zřejmě si neuvědomuje, že ho ruší. „Trochu osobního prostoru, prosím,“ dodá. Ne každý boj je bitva u Gettysburgu. Ale pro Schumerovou stojí za to upozorňovat i na maličkosti.
Tento článek vyšel v časopise TIME 23. dubna 2018.
Pište Elize Bermanové na adresu [email protected].
.