Aya Sofya

V Istanbulu je mnoho významných památek, ale tato úctyhodná stavba, kterou nechal postavit velký byzantský císař Justinián, v roce 537 byla vysvěcena jako kostel, v roce 1453 ji Mehmet Dobyvatel přestavěl na mešitu a Atatürk ji v roce 1935 prohlásil za muzeum, převyšuje ostatní díky své inovativní architektonické podobě, bohaté historii, náboženskému významu a mimořádné kráse.

Přízemí

Když vstoupíte do budovy a vejdete do vnitřní předsíně, zvedněte oči a nad třetími a největšími dveřmi (Císařské dveře) spatříte brilantní mozaiku Krista jako Pantokratora (Vládce všeho). Těmi prochází hlavní prostor budovy, který je proslulý svou kopulí, obrovskou lodí a zlatými mozaikami.

Ústředním bodem na této úrovni je apsida s nádhernou mozaikou Panny Marie s dítětem Kristem z 9. století. Mozaiky nad apsidou kdysi zobrazovaly archanděly Gabriela a Michaela; dnes z nich zbyly jen fragmenty.

Byzantští císaři byli korunováni při sezení na trůnu umístěném v omfalionu, části vykládaného mramoru v hlavní podlaze.

K osmanským doplňkům budovy patří mimber (kazatelna) a mihráb (modlitební výklenek označující směr Mekky); velké medailony z 19. století popsané zlacenými arabskými písmeny; zvláštní císařská lóže známá jako hünkar mahfili; a zdobená knihovna za omfalionem.

Při pohledu vzhůru směrem k severovýchodu (vlevo, pokud stojíte čelem k apsidě) byste měli být schopni spatřit tři mozaiky u paty severního tympanonu (půlkruhu) pod kopulí, ačkoli byly nedávno zakryty lešenářskou věží používanou při restaurátorských pracích. Jedná se o portréty svatého Ignáce Mladšího, svatého Jana Zlatoústého a svatého Ignáce Theodora Antiochijského z 9. století. Napravo od nich se na jednom z pendentivů (konkávních trojúhelníkových segmentů pod kopulí) nachází mozaika z 14. století s tváří serafína (šestikřídlého anděla pověřeného péčí o Boží trůn).

V boční uličce v dolní části rampy na galerii v patře se nachází sloup s opotřebovaným měděným obložením proraženým otvorem. Podle legendy byl sloup, známý jako Plačící sloup, požehnán svatým Řehořem Zázračným a vložení prstu do otvoru prý vede k uzdravení neduhů, pokud se prst vynoří vlhký.

Galerie v patře

K galeriím se dostanete po výhybkové rampě na severním konci vnitřní lodi. Na jižní galerii (rovně a pak vlevo mramorovými dveřmi ze 6. století) se nacházejí zbytky velkolepé Deesis (Posledního soudu). Tato mozaika ze 13. století zobrazuje Krista s Pannou Marií po jeho levici a Janem Křtitelem po jeho pravici.

Na východním (apsidovém) konci galerie se dále nachází mozaika z 11. století zobrazující Krista na trůně s císařovnou Zoe a Konstantinem IX Monomachem.

Na pravé straně Zoe a Konstantina se nachází mozaika z 12. století zobrazující Pannu Marii, císaře Jana Komnena II. a císařovnu Eirenu. Císař, který byl známý jako „Jan Dobrý“, je po levici Panny Marie a císařovna, která byla známá svými dobročinnými skutky, je po její pravici. Jejich syn Alexios, který zemřel krátce po zhotovení portrétu, je zobrazen vedle Eireny.

Východ z budovy

Když budete vycházet z vnitřní lodi, nezapomeňte se ohlédnout a obdivovat mozaiku Konstantina Velikého, Panny Marie a císaře Justiniána z 10. století na lunetě vnitřních dveří. Konstantin (vpravo) nabízí Panně Marii, která drží Dítě Krista, město İstanbul; Justinián (vlevo) jí nabízí Ayu Sofii.

Hned poté, co vyjdete z budovy Krásnou branou, velkolepou bronzovou branou z 2. století př. n. l., se vlevo nachází dveře. Ty vedou na malé nádvoří, které bylo kdysi součástí křtitelnice ze 6. století. V 17. století byla křtitelnice přeměněna na hrobku sultánů Mustafy I. a İbrahima I. Obrovská kamenná mísa vystavená na nádvoří je původní křtitelnicí.

Na protější straně Aya Sofya Meydanı se nacházejí Lázně paní Hürrem (Ayasofya Hürrem Sultan Hamamı), postavené v letech 1556-1557. Hamam, který navrhl Sinan, nechal postavit Süleyman Nádherný na objednávku své manželky Hürrem Sultan, známé v historii jako Roxelana.