Chování zvířat/Feromony u mravenců a včel

Jedním z mnoha způsobů, jak spolu mohou organismy komunikovat, je používání feromonů. Organismus vytváří a vysílá tyto hormonální chemické látky, aby předal zprávu jinému příslušníkovi téhož druhu. Mravenci a včely ukazují dva význačné příklady používání feromonů, což potvrzuje jejich neuvěřitelnou schopnost organizovat chování celé kolonie.

Mravenci produkují množství různých feromonů, z nichž každý má svůj vlastní odlišný účel. Mravenci vylučují feromony k přilákání partnerů, k signalizaci nebezpečí pro kolonii nebo k orientaci o místě. Jiné feromony fungují jako odstrašující prostředky, které brání nežádoucím mravencům v přístupu k cizím koloniím nebo lovícím hmyzožravcům. Další feromony slouží mravencům k tomu, aby se shromažďovali. To vysvětluje, jak vytrvalí mravenci pozoruhodně spolupracují při budování kolonie. Některé typy feromonů, například poplašné feromony, vyvolávají „uvolňovací efekt“, který vyvolává rychlou reakci a může být použit k tomu, aby ostatní mravenci opustili nebezpečnou oblast, například blížící se sekačku na trávu. Například když se k mravenci přiblíží pavouk, uvolní poplašné feromony, které varují všechny ostatní mravence. Mravenci mohou vypouštět poplašné feromony také v důsledku toho, že je od jejich práce odvede např. těžký lidský krok. Uvolňovací feromony se používají také k označování teritoria. Když usazená chemická látka zaschne, signalizuje ostatním příslušníkům druhu, že území je obsazeno.

Jiné feromony vytvářejí „primer efekt“, který láká ostatní mravence k akci. Takové feromony jsou užitečné při pářících rituálech a působí pouze na mravence opačného pohlaví. Primer feromony mohou vysílat signály endokrinnímu systému, aby provedl příslušné změny, například ovulaci potřebnou pro úspěšné páření.

Biolog E. O. Wilson v 60. letech 20. století zjistil, že organická chemická látka každého feromonu se nesmírně liší podle toho, jaký signál zahrnuje. Mravenci ochutnávají a cítí látku, která se odpařuje z chemikálie položené jiným mravencem. Wilson pozoroval na zpomalených filmech, že to mravenci dělají pohybem tykadel ze strany na stranu. Například poplašné feromony jsou vypouštěny do vzduchu a rozšiřují se v pachovém kruhu. Mravenci mohou určit koncentraci feromonu, a tím určit blízkost zdroje nebezpečí.

Komunikace pomocí feromonů je dobře známa také u včel. Stejně jako u mravenců jsou i u včel feromony spojeny s různými účely, jako je označování a chování. Včely medonosné uvolňují chemické signály pro označování zdrojů potravy, označování svého úlu, při navonění potenciálních úlových míst a při sestavování rojů k letu. Přestože má každé včelstvo specifickou vůni, lze různá včelstva v době silného toku medu snadno integrovat, protože pach včelstva je zaplaven vůní nektaru. Panenské včelí matky vylučují behaviorální feromon, který se uvolňuje s jejich výkaly. Když se nová královna cítí ohrožena dělnicemi, používá tento feromon jako repelent.

Dalším široce identifikovaným chemickým signálem u včel je mandibulární feromon královny (QMP). Tento feromon zajišťuje, že královna je jedinou reprodukční samicí ve včelstvu tím, že ohrožuje reprodukční systémy včelích dělnic. Poskytuje také přitažlivý signál pro trubce.

.