Kapitola 23 – Forma a funkce živočišné buňky

Eukaryotická buňka se skládá ze systému dobře rozdělených, ale úzce komunikujících organel a schémat metabolických reakcí, odvozených od prokaryotických předchůdců, které přežívají díky transcendentní komplementaritě funkčních systémů a obousměrným směrnicím mezi systémy pod vedením genomu v jádře. Ústřední roli zde hraje buněčná membrána, která se stala dynamickou organizační jednotkou zapojenou do signalizace a řízení nejen na povrchu, ale v celé eukaryotické buňce v podobě četných membránově vázaných entit, degradačních i syntetických. Tato role nebyla vynalezena u eukaryot, ale je také dobře ilustrována v zásadě prokaryotických mitochondriích. Množství energie zpřístupněné mutualismem, které vedlo ke vzniku mitochondrií, bylo jistě důležitým evolučním krokem. Vzhledem k prudkému nárůstu informací, které se neustále objevují o buněčné biologii, se zde soustředíme na několik systémů důležitých pro farmakognozii

.