Alemtuzumab

Mechanismus účinkuAlemtuzumab

Alemtuzumab se váže na CD52, povrchový buněčný antigen přítomný ve velkém množství na T a B lymfocytech a v menším množství na přirozených zabíječích, monocytech a makrofázích. Antigen CD52 je málo exprimován nebo není exprimován na neutrofilech, plazmatických buňkách nebo kmenových buňkách kostní dřeně. Alemtuzumab působí prostřednictvím cytolýzy buněk závislé na protilátkách a lýzy zprostředkované komplementem po vazbě na povrch buněk T a B lymfocytů.

Terapeutické indikaceAlemtuzumab

Indikován jako jediná chorobu modifikující léčba u dospělých s velmi aktivní relabující roztroušenou sklerózou (RRMS) pro následující skupiny pacientů:
– Pacienti s velmi aktivním onemocněním, přestože podstoupili úplnou a adekvátní léčbu alespoň jednou chorobu modifikující terapií (DMT), nebo
– Pacienti s rychlou progresí do těžké relabující roztroušené sklerózy definované 2 nebo více invalidizujícími vzplanutími během 1 roku a s 1 nebo více gadoliniem zesílenými lézemi na MRI mozku nebo s významným nárůstem zátěže T2 lézí ve srovnání s nedávným MRI.

PosologieAlemtuzumab

Před infuzí nařeďte. Naředěný roztok by měl být podáván intravenózní infuzí po dobu přibližně 4 hodin.
Dávkování: doporučená dávka 12 mg/den, ve 2 počátečních léčebných cyklech, v případě potřeby až 2 další léčebné cykly.
Počáteční léčba 2 cykly:
– první cyklus: 12 mg/den po dobu 5 po sobě jdoucích dnů (celková dávka 60 mg).
– druhý cyklus: 12 mg/den po dobu 3 po sobě jdoucích dnů (celková dávka 36 mg) podávaný 12 měsíců po prvním léčebném cyklu.
V případě potřeby lze zvážit až 2 další léčebné cykly.
– Třetí nebo čtvrtý cyklus: 12 mg/den ve 3 po sobě jdoucích dnech (celková dávka 36 mg) podávaných nejméně 12 měsíců po předchozím léčebném cyklu u pacientů s RS s aktivním onemocněním definovaným klinickými projevy nebo projevy zjištěnými pomocí MRI.
Doporučuje se léčba 2 cykly úvodní léčby s až 2 dalšími cykly v případě potřeby s bezpečnostním sledováním pacientů od začátku prvního cyklu do 48 měsíců po poslední infuzi druhého cyklu. Pokud je podán další třetí nebo čtvrtý cyklus, pokračujte ve sledování bezpečnosti až do 48 měsíců po poslední infuzi.
Před léčbou: kortikosteroidy bezprostředně před podáním alemtuzumabu v každém z prvních 3 dnů kteréhokoli léčebného cyklu. Před podáním lze zvážit předběžnou léčbu antihistaminiky a/nebo antipyretiky. Podávejte perorální profylaxi herpetické infekce od prvního dne každého cyklu do nejméně 1 měsíce poté.

Způsob podáníAlemtuzumab

Parenterální cesta: Podávejte pod dohledem lékaře se zkušenostmi s používáním onkologické léčby. Před infuzí se musí naředit. Naředěný roztok by měl být podáván intravenózní infuzí po dobu přibližně 4 hodin.
Měl by být podáván pouze v nemocnicích s jednotkou intenzivní péče.

KontraindikaceAlemtuzumab

Přecitlivělost na alemtuzumab, infekce virem lidské imunodeficience (HIV), pacienti se závažnou aktivní infekcí až do vyřešení. Nekontrolovaná hypertenze. Historie cervikocefalické arteriální disekce. Anamnéza mrtvice. Anamnéza anginy pectoris nebo infarktu myokardu. Se známou koagulopatií, na protidestičkové nebo antikoagulační léčbě. Při souběžných autoimunitních onemocněních jiných než roztroušená skleróza.

Upozornění a opatřeníAlemtuzumab

I.H., I.R., žádné studie. Starší >61 let. Děti od 0 do 18 let. Neexistuje žádné specifické doporučení pro použití alemtuzumabu u dětí ve věku 0-10 let k léčbě roztroušené sklerózy, nejsou k dispozici žádné údaje. Autoimunita: Léčba může vést k tvorbě autoprotilátek a zvýšit riziko autoimunitních onemocnění. Mezi hlášená autoimunitní onemocnění patří poruchy štítné žlázy, imunitní trombocytopenická purpura (ITP), nefropatie (např. protilátky proti bazální membráně), autoimunitní hepatitida (AIH) a získaná hemofilie A. Vyhodnoťte pacienty, u nichž se vyvinula autoimunita, na další onemocnění autoimunitního původu s ohledem na možný pozdní nástup autoimunitních poruch po 48měsíčním kontrolním období. Před zahájením léčby proveďte kompletní krevní obraz s kompletním krevním diferenciálem, zkontrolujte hladinu kreatinu v séru, funkční testy štítné žlázy a poté v měsíčních intervalech (u ITP a nefropatií) a každé 3 měsíce (poruchy štítné žlázy) až do 48 měsíců po poslední infuzi. Při podezření na ITP okamžitě proveďte kompletní krevní obraz. Pokud se potvrdí, neprodleně zahajte příslušný lékařský zákrok. Reakce spojené s infuzí: Reakce se vyskytly po kterékoli z dávek a také po druhém cyklu: hemoragická mozková příhoda, ischémie a infarkt myokardu, disekce cervikocefalické tepny, plicní alveolární krvácení, trombocytopenie. Před infuzí:
– Zjistěte základní EKG a životní funkce, včetně měření srdeční frekvence a krevního tlaku,
– Proveďte laboratorní testy (kompletní krevní obraz s diferenciálním počtem, sérové transaminázy, sérový kreatinin, funkce štítné žlázy a vyšetření moči s mikroskopií).
Během infuze: provádějte průběžné/časté (alespoň hodinové) monitorování srdeční frekvence, krevního tlaku a celkového klinického stavu pacientů.
Přerušení podávání:
– V případě závažné nežádoucí příhody
– Pokud pacient vykazuje klinické příznaky svědčící o vzniku závažné nežádoucí příhody související s infuzí (ischémie, hemoragická cévní mozková příhoda, cervikocefalická arteriální disekce nebo plicní alveolární krvácení.
Po infuzi: pozorování reakcí na infuzi po dobu nejméně 2 hodin po infuzi. Osoby, u nichž se objevily klinické příznaky naznačující rozvoj závažné nežádoucí příhody časově související s infuzí (ischémie, hemoragická cévní mozková příhoda, cervikocefalická arteriální disekce nebo plicní alveolární krvácení), by měly být pečlivě sledovány až do úplného vymizení příznaků. Doba pozorování (hospitalizace) by měla být podle potřeby prodloužena. Počet trombocytů by měl být proveden bezprostředně po infuzi 3. a 5. den prvního infuzního cyklu a také bezprostředně po infuzi 3. den každého následujícího cyklu. Klinicky významná trombocytopenie by měla být sledována až do vymizení. Mělo by se zvážit odeslání ke sledování hematologem. Infekce, nejčastěji nazofaryngitida, infekce močových cest, infekce horních cest dýchacích, sinusitida, orální herpes, chřipka a bronchitida. Byly také hlášeny těžké infekce varicella zoster, včetně primární varicelly a reaktivace varicella zoster, infekce cytomegalovirem (CMV), včetně případů reaktivace CMV, a reaktivace viru Epsteina-Barrové (EBV), včetně těžkých případů hepatitidy EBV. Případy listeriózy / listeriové meningitidy, tuberkulózy, povrchových plísňových infekcí, zejména orální a vaginální kandidózy, pneumonitidy. U závažné aktivní infekce odložte zahájení léčby až do jejího odeznění. Preexistující a/nebo rozvíjející se maligní onemocnění. Riziko akutní akalkulózní cholecystitidy, Při podezření na akutní akalkulózní cholecystitidu je třeba ji včas vyhodnotit a léčit. Ženy ve fertilním věku (používejte účinnou antikoncepci během léčby a až 4 měsíce po léčbě). Byla také hlášena hemofagocytární lymfohistiocytóza (HLH), pokud se objeví časné projevy patologické aktivace imunitního systému, ihned vyhodnoťte a zvažte diagnózu HLH. Před zahájením léčby je třeba zvážit posouzení stavu imunity podle místních pokynů. Riziko poškození jater včetně zvýšení sérových transamináz a autoimunitní hepatitidy (včetně smrtelných případů). Zhodnoťte funkci jater před léčbou a v jejím průběhu. Pacienti by měli být informováni o riziku poškození jater a souvisejících příznacích. V případě těchto příznaků by měla být léčba znovu nasazena až po pečlivém posouzení. Byly hlášeny vzácné případy perikarditidy, perikardiálního výpotku a dalších perikardiálních příhod, a to jak v rámci akutní reakce během infuze, tak s nástupem po infuzi. Byla také hlášena progresivní multifokální leukoencefalopatie. Mezi rizikové faktory, které mají zvláštní význam, patří předchozí imunosupresivní léčba, zejména jiné léky na roztroušenou sklerózu se známým rizikem vzniku progresivní multifokální leukoencefalopatie. Před zahájením nebo opětovným podáním léčby alemtuzumabem proveďte vyšetření magnetickou rezonancí a zhodnoťte, zda nejsou přítomny příznaky odpovídající progresivní multifokální leukoencefalopatii. Během léčby by měla být provedena další hodnocení, včetně vyšetření mozkomíšního moku na přítomnost DNA viru JC a opakovaných neurologických vyšetření.

Jaterní poruchaAlemtuzumab

Žádné studie.

Porucha funkce ledvinAlemtuzumab

Žádné studie.

InterakceAlemtuzumab

U pacientů s RS nebyly provedeny žádné formální studie lékových interakcí s alemtuzumabem při použití doporučené dávky. V kontrolované klinické studii u pacientů s RS nedávno léčených interferonem beta a glatiramer acetátem musela být léčba přerušena 28 dní před zahájením léčby alemtuzumabem.

TěhotenstvíAlemtuzumab

O použití alemtuzumabu u těhotných žen jsou k dispozici omezené údaje. Během těhotenství by měl být podáván pouze v případě, že potenciální přínosy ospravedlňují potenciální rizika pro plod. Je známo, že lidský IgG prochází placentární bariérou; alemtuzumab může rovněž procházet placentární bariérou a představovat tak riziko pro plod. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Není známo, zda alemtuzumab může způsobit poškození plodu, pokud je podáván těhotným ženám, nebo zda může ovlivnit reprodukční schopnost.
Onemocnění štítné žlázy představuje pro těhotné ženy zvláštní riziko. Pokud se hypotyreóza během těhotenství neléčí, zvyšuje riziko potratu a postižení plodu problémy, jako je mentální retardace a zakrslost. U matek s Gravesovou chorobou mohou být protilátky proti receptorům pro hormon stimulující štítnou žlázu přeneseny na vyvíjející se plod a způsobit přechodnou novorozeneckou Gravesovu chorobu.

KojeníAlemtuzumab

Není známo, zda se alemtuzumab vylučuje do lidského mléka. Riziko pro kojené děti nelze vyloučit. Kojení by proto mělo být přerušeno během každého cyklu léčby alemtuzumabem a po dobu 4 měsíců po poslední infuzi každého cyklu léčby. Výhody imunity poskytované mateřským mlékem však mohou převážit nad riziky potenciální expozice kojence alemtuzumabu.

Vliv na schopnost říditAlemtuzumab

Nebyly provedeny žádné studie týkající se schopnosti řídit nebo obsluhovat stroje. Je však třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože byla hlášena ospalost a zmatenost.

Nežádoucí účinkyAlemtuzumab

Infekce horních cest dýchacích, infekce močových cest, infekce herpes virem, infekce herpes zoster, infekce dolních cest dýchacích, gastroenteritida, orální kandidóza, vulvovaginální kandidóza, chřipka, infekce ucha, pneumonie, vaginální infekce; lymfopenie, leukopenie, lymfadenopatie, imunitní trombocytopenická purpura, trombocytopenie, zvýšený počet bílých krvinek, anémie, snížený hematokrit, neutrofilie, zvýšený počet ezinofilů; s. syndrom uvolňování cytokinů; Basedowova choroba, hypertyreóza Basedowova choroba, hypertyreóza, hypotyreóza, autoimunitní tyreoiditida, struma, pozitivní antityreoidální protilátky; nespavost, úzkost, deprese; bolest hlavy; relaps RS, závratě, hypoestezie, parestezie, tremor, dysgeuzie; konjunktivitida, endokrinní oftalmopatie, rozmazané vidění; závratě; tachykardie, bradykardie, palpitace; návaly, hypotenze, hypertenze; dušnost, kašel, epistaxe, škytavka, bolesti orofaryngu; nevolnost, bolesti břicha, zvracení, průjem, dyspepsie, stomatitida; zvýšení AST, zvýšení ALT; kopřivka; vyrážka, pruritus, generalizovaná vyrážka, erytém, ekchymóza, alopecie, hyperhidróza, akné; myalgie, svalová slabost, artralgie, bolesti zad, bolesti končetin, svalové křeče, cervikalgie; proteinurie, hematuriepyrexie; menoragie, nepravidelná menstruace; pyrexie, únava, zimnice, nepříjemné pocity na hrudi, bolest, periferní otoky, astenie, chřipkové onemocnění, malátnost, bolest v místě infuze; zvýšený kreatinin v krvi, zvýšený počet lymfocytů, pozitivní stearáza leukocytů v moči.

Vidal VademecumZdroj: Obsah této monografie účinné látky podle klasifikace ATC byl sestaven s ohledem na klinické informace o všech léčivých přípravcích registrovaných a uváděných na trh ve Španělsku, které jsou zařazeny do tohoto kódu ATC. Podrobné informace schválené AEMPS pro každý léčivý přípravek naleznete v příslušném SPC schváleném AEMPS.

Monografie Účinná látka: 03/07/2020