Alexandr Veliký: 5 lekcí o vůdcovství

„Alexandr Veliký“, známý také jako „Alejandro Magno“, byl jedním z největších dobyvatelů v dějinách, jehož panství sahalo od Řecka až po Indii, a navíc to byl on, kdo sjednotil Západ a Východ (řeckou a perskou říši) pod jednotným mandátem, jazykem a měnou. Narodil se v hlavním městě starověké Makedonie, od mládí ho jeho otec Filip cvičil ve válečném umění a vzdělání se mu nedostalo od ničeho jiného a ničeho menšího než od samotného Aristotela. Alexandr Veliký byl pečlivě připravován a splnil očekávání.

V dospělosti ho na dlouhou dobu přemohla bolest v srdci, perská říše dlouho masakrovala Řecko, a tak začala doba jeho slávy, když roku 334 překročil Hellespont do Malé Asie a v bitvách u Issu, Graniku, Perské brány a Gaugamely porazil krále Dareia. Zničil desetkrát větší armádu, co se týče mužů i zbraní, a od té doby byly jeho triumfy rozsáhlé a nepřetržité. Podmanil si Írán, Turecko, Sýrii, Egypt, Pákistán, Afghánistán a Indii. Jeho vojenské úspěchy a vítězství daly průchod obchodu s Orientem. Až záhadným způsobem zanikl ve věku 33 let.

Dnes žijí lidé ponořeni do velmi problematického, intenzivního a různými faktory zrychleného světa, tato smršť pocitů nás nutí opustit meditaci, introspekci a přemýšlet o věcech, které nejsou hmatatelné, ale mají velký vliv na náš život. Jednou z nich a dosud přesně nedefinovanou je čas, který neúprosně běží ve všech aspektech existence živých i neživých bytostí.

Ze všech těchto filozofických úvah a toho, jak složité je vměstnat je do významu, se však našel někdo, kdo chtěl podat jednoduché vysvětlení, ale s velkým významem a nezvratnou pravdou, o čase, který plyne v životě každé lidské bytosti od chvíle, kdy se narodíme, až do posledního okamžiku našeho života, a tím byl Alexandr Veliký.

Proto si dnes povíme o 5 lekcích vůdcovství od Alexandra Velikého:

1. Čas, který plyne v životě každé lidské bytosti od chvíle, kdy se narodíme, až do posledního okamžiku našeho života. Buď příkladem k následování

Mnoho „vůdců“ má řeči o tom, že mají stejné podmínky jako jejich zaměstnanci, a že tedy veškeré jejich jednání směřuje stejným směrem, ale dávají najevo, že požívají osobních výsad, jako je lepší stravování, zvláštní parkoviště, zvláštní zacházení … výsad, které jeho podřízení nemají.

Když Alexandr Veliký vedl své vojsko přes bezvodou poušť. Kolona se táhla dlouhé míle a muži i koně strašlivě trpěli žízní. Náhle se ke králi cvalem blížil oddíl zvědů. Našli malou studánku a podařilo se jim naplnit přilbu vzácnou tekutinou. Přiběhli k Alexandrovi a představili mu ji.

Vojsko zůstalo na místě a přihlíželo. Všechny oči se upíraly na jejich velitele. Alexandr Veliký poděkoval svým průzkumníkům, že mu přinesli tento dar, pak, aniž by se dotkl jediné kapky, zvedl přilbu a vylil vzácnou tekutinu na písek. Okamžitě se zvedl velký potlesk, který se jako hrom převaloval z jednoho konce kolony na druhý. Jeden muž se nechal slyšet: „Když nás vede takový král, žádná síla na zemi se nám nemůže postavit.“

Vůdce se proto musí snažit být pro své podřízené příkladem k následování, najít způsob, jak je vždy inspirovat, a dát jim pocítit, že boj je bojem všech.

2. Mít disciplínu a strategii

Není pochyb o tom, že Alexandrova disciplína se utvářela pod velmi specifickou perspektivou a parametry, které se postupem času upevňovaly, jeho hlavním cílem bylo překonání úspěchů jeho otce a dobývání. Disciplína pro něj představovala organizaci, koordinaci a sílu, aby mohl beze strachu čelit drsnému bojišti.

Přes to, jak chaotické mohou být situace, měly jejich formace a myšlenky svou funkci, aby jim poskytly výhodu nad nepřítelem.

Mnoho lidí definuje disciplínu pouze jako chování k udržení pořádku a podřízenosti mezi členy, ale je to také soubor pravidel nebo norem, jejichž dodržování neustále vede k určitému výsledku, a ten je stejný, na jaký jsme hrdí po splnění náročného úkolu.

V dnešní době je nezbytné mít a udržovat dobře disciplinované organizace s disciplinovanými týmy, které plní strategický cíl.

3. Vést nad vším

Alexandr Veliký vládl řeckému světu, poté expandoval do perského světa a dosáhl až do Indie. Celá jeho říše se skládala z nejrůznějších kultur, ale ne všechno bylo růžové, udržet jednotu říše nebyl snadný úkol. Ve skutečnosti se krátce po jeho smrti začali jeho muži rychle rozpadat.

Měl ve zvyku přejímat zvyky dobytých míst, například oblečení. Také se oženil s dcerou perského krále Dareia III. a přiměl své důstojníky, aby udělali totéž s perskou vyšší společností.

Pro vůdce je zásadní umět jednat s nejrůznějšími lidmi. V organizacích nebo v běžném životě se obklopujeme lidmi z různých prostředí, s různým způsobem myšlení a schopnostmi, a při tom všem je důležité najít způsob, jak dosáhnout snadné komunikace a vzájemného respektu.

4. Ukázat sílu a moudrost

Takový je život člověka, bitvy, které se vyhrávají, i bitvy, které se prohrávají. V našem životě nejsme vždy politicky korektní.

Všichni lidé, kteří se kdy spikli proti Alexandru Velikému a byli odhaleni, padli s mocí Alexandra Velikého příkladným způsobem, to proto, aby se mu nikdo další neodvážil postavit.

Při jedné příležitosti dokonce zjistil, že ho jeden z jeho důstojníků hodlá zbavit moci. Provedl to spolu s těmi, kteří mu pomáhali. Ale nezůstal jen u toho, popravil také svého otce, přestože nebyl do spiknutí zapojen a přestože byl jedním z jeho nejvěrnějších a nejdůležitějších generálů. To proto, aby ho takto otec později nechtěl svrhnout za to, že popravil jeho syna.

A i když je čtení této malé anekdoty trochu znepokojující, dnes se to příliš neliší, musíme mít kolem sebe lidi, kteří nám obohacují život a jsou nám věrní jako vůdci a součást týmu. Ať jste jakkoli dobrým vůdcem, vždy se najdou lidé, kteří vás budou chtít nespravedlivě sesadit.

Těmto typům lidí se druhá šance nedává. Chovejte se k nim důstojně jen proto, že jsou to lidé, ale nic víc. Není vhodné mít tento typ lidí ve svém týmu, musíte ukázat sílu, jinak ztrácíte efektivitu jako vůdce.

5. V případě, že se budete chtít stát vůdcem, je nutné, abyste se o ně postarali. Motivujte a dobývejte

Abychom završili těchto 5 lekcí z vedení od Alexandra Velikého, promluvme si o motivaci. Tím, že své muže zapojil do kořisti, zajistil, že ho chtěli bez váhání následovat při dobývání nových území.

Ve skutečnosti jednou v Indii, po letech tažení, muži Alexandra Velikého hrozili vzpourou. Byli vyčerpaní a chtěli se vrátit domů. Alexandr svolal shromáždění. Když se vojsko shromáždilo, mladý král vyšel ven a přede všemi se svlékl.

„Tyto jizvy na mém těle,“ prohlásil Alexandr, „byly pro vás, moji bratři. Každé zranění, jak vidíte, je vpředu. Ať se před vaše řady postaví ten, kdo vykrvácel víc než já nebo vydržel víc. Ukažte mi to, a já se podřídím vaší únavě a půjdu domů“. Žádný muž se neukázal. Místo toho se z armády ozval potlesk vestoje. Muži prosili svého krále, aby jim odpustil nedostatek duchapřítomnosti, a prosili ho, aby je i nadále vedl.

Pro vedoucí je odměňování členů týmu (nejen finanční), zvláště když se jim daří, cenným povzbuzením, aby i v budoucnu ze sebe vydávali to nejlepší. Navíc to ještě více posiluje pouto a respekt k člověku jako vedoucímu.