Ohrožená starověká historie Libye a proč o ní musíte vědět
Líbye se v posledních měsících dostává do zpráv, protože se zvyšují obavy o bezpečnost jejího výjimečného dědictví. Poklady této země – stejně jako poklady Sýrie a Iráku – jsou v Evropě málo známé, ale jejich ztráta by byla velkou ranou pro naši společnou kulturní historii. Požádali jsme Susan Walkerovou, prezidentku Společnosti pro libyjská studia, aby nám představila nejvýznamnější památky.
Moderní název Libye je ozvěnou starořeckého označení severozápadní Afriky. Je to čtvrtá největší země Afriky, která sousedí s Egyptem, Súdánem, Čadem, Nigerem, Alžírskem, Tuniskem a Středozemním mořem.
Líbye v roce 2010. Foto: Maggie Gray
Tato rozlehlá země, kterou dnes obývá pouhých šest milionů lidí, hostí složitou a význačnou historii. Afroasijské berberské kmeny žily v Libyi od dávného pravěku. Tři pobřežní města – Lepcis, Oea (Tripolis) a Sabratha – byla založena fénickými obchodníky z Levanty, kteří v 5. století př. n. l. vytvořili významné regionální centrum v nedalekém Kartágu v Tunisku. Fénické (punské) dědictví zůstává součástí libyjského kulturního dědictví. Sabráta s působivě restaurovanými punskými a římskými stavbami leží západně od moderního hlavního města Tripolisu. Název Tripolis odráží řecký výraz pro tři města; tento název nesla také latinsky mluvící římská provincie Tripolitánie.
Libie dala vzniknout římskému císaři Septimiovi Severovi (r. 193-211 n. l.), který dosáhl moci oslnivě zorganizovaným vojenským převratem, aby o 18 let později podlehl vlhkému klimatu v Yorku. Severus vyzdobil své domovské město Lepcis – dnes nazývané Magna („Velká“) – velkolepým souborem veřejných budov zdobených řeckými mramory. Lepcis Magna (známá také jako Leptis Magna), která byla ve 20. století rozsáhle vykopána a zrestaurována, je nejpůsobivějším městským komplexem, který se z římské říše dochoval.
Pohled na Apollónovu svatyni v Kyréně Foto: Susan Kane, University of Oberlin
Východní Libyi kolonizovali Řekové v 7. století př. n. l. na radu Apollónovy věštírny v Delfách. V pohoří Gebel Achdar (Zelená hora) a na přilehlém pobřeží se nacházelo pět měst s hlavním městem Kyrénou, pojmenovaným podle nymfy zabíjející lvy. Kyréna, která odráží svůj původ, je Delfami přenesenými do Afriky a rozkládá se na členitých terasovitých kopcích 600 m nad mořem. Její obyvatelé používali archaický dórský dialekt řečtiny a až do pozdní antiky si uchovali vášeň pro svou vzdálenou minulost. Navzdory zářivé kariéře v Konstantinopoli a Alexandrii psal kyrenajský biskup Synesius (373-414 n. l.) s láskyplným steskem po své vlasti a čekal na pohřeb mezi svými předky v jejich dórských hrobkách. Pod současným městem Benghází leží starověká města Euesperides a Berenice. Na jihu leží Adžedábíja, římské město, kterému fátimovský chalífát v 10. století věnoval významnou mešitu a palác.
Sítě obchodu spojovaly starověkou pobřežní Libyi s oázami Sahary, které podporovaly živé komunity. V Germě ve Fezzánu stavěli berberští Garamantové pyramidové hrobky. Gadhames v západní Libyi si dodnes uchovává tradiční způsob života berberských kmenů, které navzdory velké nestabilitě a přesídlování tvoří jádro moderního obyvatelstva.
Soška Persefony vystupující z podsvětí bez tváře. Tato postava kdysi zdobila hrobku v Kyréně (cca 350-150 př. n. l.) Archiv SLS/Cassels 2014.0029.
Dr Susan Walker je prezidentkou Společnosti pro libyjská studia, čestnou kurátorkou (dříve Sackler Keeper) starožitností v Ashmolean Museum a emeritní členkou Wolfson College na Oxfordské univerzitě. V současné době spoluřídí projekt Libyan Antiquities at Risk (Libyjské starožitnosti v ohrožení), v jehož rámci vyvíjí referenční webové stránky pohřební plastiky z Libye, která je značně ohrožena obchodováním na nelegálním trhu se starožitnostmi.