Alegorie vs. podobenství vs. mýtus vs. bajka

Alegorie, podobenství, mýtus a bajka jsou srovnatelné literární formy, které obvykle vyprávějí příběh za účelem prezentace pravdy nebo prosazení morálního ponaučení.

Alegorie zahaluje svůj skutečný význam (svůj základní nebo alegorický smysl) tím, že jej ponechává k vyvození z příběhu, který vypráví (vnější nebo doslovný smysl). Její postavy a události jsou tedy buď obrazné, nebo typické; slouží jako návnada k úvahám o nudných nebo nepříjemných pravdách (jako v Bunyanově Pokroku poutníka), jako stupňovaný přístup k pochopení myšlenek, které jsou pro běžného člověka příliš obtížné (jako v Dantově Božské komedii), nebo jako zástěrka pro útok na osoby (jako v Drydenově Absalomovi a Achitofelovi) či pro odhalení neřestí a pošetilostí (jako ve Swiftových Gulliverových cestách).

Když je alegorie velmi krátká a jednoduchá a vypráví nebo popisuje známou událost v přírodě nebo v životě, která pomocí analogie vyjadřuje duchovní pravdu, nazývá se podobenství. Tento termín se konkrétně vztahuje na krátké alegorie, které používal Ježíš ve svých kázáních (jako ta, která přirovnává nebeské království k růstu hořčičného semínka).

Mýtus se vztahuje na typ krátké alegorie, kterou používal zejména Platón při vysvětlování obtížného filozofického pojmu. Takové mýty jsou zpravidla vymyšlené a jejich postavy a příhody jsou čistě imaginární.

V bajce je obvykle na konci jasně uvedeno ponaučení. Jejími postavami jsou zvířata (jako v Orwellově Farmě zvířat) nebo neživé věci, které tím, že mluví a jednají jako lidé, odrážejí slabosti a pošetilosti lidí.