Seznamte se s Hamletem VIII, slavným kočičím obyvatelem slavného newyorského hotelu Algonquin

• Nejstarší fungující hotel v New Yorku, Algonquin na Západní 44. ulici, je domovem kočičích maskotů už od 20. let minulého století, kdy se sem zatoulal zatoulaný kocour
• První kočky dostaly jména Billy a Rusty – ale častý návštěvník a legendární herec John Barrymore navrhl královštější přezdívku: Všechny kočky se od té doby jmenují Hamlet
• Všechny kočičí kocoury pojmenovali Hamlet, zatímco všechny kočky se jmenují Matylda – i když nikdo si není jistý proč, jak říká hlavní kočičí úřednice
• Výkonná asistentka Alice Dealmeida, sama babička a milovnice koček, už 14 let zdvojnásobuje funkci vrchního kočičího úředníka v hotelu Algonquin
• Současný rezidentní kocour Hamlet VIII – který má vlastní vizitku a dostává dopisy od fanoušků a dárky z celého světa – byl zachráněn z divočiny
• Aby se mohl rozdávat, hotel pořádá každé léto finanční sbírku, jejíž součástí je módní přehlídka koček a výtěžek věnuje starostově alianci pro newyorská zvířata

Za recepčním pultem proslulého newyorského hotelu Algonquin je olejomalba, portrét nejdůležitějšího obyvatele podniku – jeho póza i výraz jsou více než královské, když se dívá na hosty, kteří se ubytovávají a odcházejí. Má vlastní vizitku Algonquinu a zaměstnance, který se věnuje každému jeho rozmaru, a dokonce i jeho jméno značí sofistikovanou aristokracii: Hamlet. Hamletovi VIII totiž předchází dlouhá řada dalších význačných zvláštních obyvatel stejného jména.

A všichni jsou kočičího druhu.

V hotelu Algonquin, který je proslulý tím, že v něm v minulosti hostovaly literární a herecké legendy, totiž už téměř 100 let bydlí kočky. Podle legendy se do hotelu ve dvacátých letech minulého století zatoulal toulavý kocour, kterému se začalo říkat Billy, a nedlouho poté ho následoval marmeládově zbarvený kocour jménem Rusty, který měl v hotelu volnou ruku.

Tato jména neudělala dojem na legendárního herce a častého hosta Johna Barrymora, který navrhl – opět podle pověsti Algonquinu – shakespearovskou přezdívku Hamlet. Od té doby nesl tento titul každý kocour, zatímco každá kočka se jmenovala Matylda.

Přejděte dolů na video

„Nevíme, proč je tu Matylda,“ říká šéfka koček Alice Dealmeida, babička a milovnice zvířat, která dělá výkonnou asistentku, když zrovna není matkou „Hammyho“, jak svého kočičího svěřence láskyplně nazývá. „Víš, že někdo řekl „Waltzing Matilda?“. To by mohlo být ono.“

Rodička z Bronxu působí ve své funkci v hotelu Algonquin již 14 let, přičemž začínala se svou kočičí povinností u jedné z Matild. Byla přijata jako výkonná asistentka a zpočátku nevěděla, že tato práce zahrnuje i kočičí povinnosti – i když to bylo pro ženu, která má v současné době doma kromě divokých koček, které krmí venku, tři kočky, vítaným překvapením.

„Nevěděla jsem, že mám na starosti kočku, a pak jsem tu najednou byla pár dní a asistentka mi řekla: „Mimochodem, musíte odpovídat na Matyldiny – protože to byla Matylda II, která tu byla – musíte odpovídat na její e-maily, víte?“

„To mě prostě velmi potěšilo. Takže jsem začal s e-maily a pak to tak nějak explodovalo.“

Hamlet VIII má například vlastní stránky na sociálních sítích a dostává spoustu zpráv a dopisů od fanoušků. Dostává přáníčka, dárky, dokonce i návrhy k sňatku – a fanoušci kočky z Algonquinu mu posílají hračky, repliky a dokonce i nevyžádané olejomalby, jako je ta, která zdobí vstupní halu. Nabídky přicházejí z celého světa; k Vánocům například dostal šest malých myších hraček, se kterými tak rád hopsá – až z Austrálie.

Hammy má vlastní postel a pokoj nedaleko vchodu do hotelu na Západní 44. ulici a prostor lobby je vybaven kočičími dvířky, která mu usnadňují pohyb. Rád si také hoví na dvou specializovaných kočičích stromech, jednom na recepci a druhém v přední části hotelu, což mu poskytuje výhled na ulici, za který by většina Newyorčanů vraždila.

„Kočky potřebují vertikální prostor, takže to mu poskytuje jeho vertikálu,“ říká Dealmeida. ‚Taky může být ve směsi, ale nemůžou se ho dotknout – a to samé platí i vepředu. Vidí na slunce, vidí na dění, co se tam děje. Takže má několik míst, která mu poskytují soukromí.‘

Hamlet se také může uchýlit do soukromého pokoje s postelí, svým jídlem a škrabadlem a jeho záliba v pochutinách – nebo vlastně v čemkoli jedlém – ho dělá trochu baculatějším, než by si Dealmeida přála.

Ale ne vždy tomu tak u amerického krátkosrstého zrzečka bylo. Ve skutečnosti byla jeho cesta skutečným příběhem „od hadrů k bohatství“, vysvětluje jeho hrdá „matka“ Dealmeida.

„Hamlet VIII byl záchranářská kočka,“ říká pro DailyMail.com. ‚Ve skutečnosti to byl divoký kocour z Long Islandu – našli ho na ulici a přivezli do útulku.“

Algonquin už vypsal výzvu místním útulkům, které hledaly nového kočičího obyvatele; současná Matilda se blížila k důchodu a brzy měla odejít na farmu věrného hosta. Hamletovi – tehdy se jmenoval Chill – byl rok, když ho Dealmeida poprvé spatřila, a měl pohodovou povahu, díky níž si ho algonkinští hosté oblíbili.

„Lepšího kocoura jste nemohli postavit,“ říká pro DailyMail.com. ‚Nějaký chlápek ho dnes ráno hladil a kocour jedl a kocour ani nemrkl. Viděl jsem na něj dvě nebo tři děcka, a on tam jen tak stojí a nic neudělá.“

Dlouholetí vrátní si s Hamletem rádi hrají na provázku, a když se kocour švihá přes recepční pult až k okounům, je zcela zřejmé, že ví, že je tak trochu hvězda. Dokonce si užívá pravidelná reiki sezení se zvířecím terapeutem.

„Hamlet má v Algonkinu plnou vládu,“ říká Dealmeida. ‚Je to algonský král. Matildě jsme říkali Algon-královna.“

Dodává: „Lidé si kvůli němu dělají rezervace, dodává hotelu domácí atmosféru. Děti jsou z toho nadšené … a není to jako v obyčejném hotelu. Je to spíš jako být doma se svými oblíbenými věcmi.‘

V lobby je vystavena část s památkami na Hamleta a Matildu, včetně starých fotografií jeho předchůdců. Je zde dokonce dětská knížka a plyšová hračka kočky Algonquin, kterou si hosté a návštěvníci mohou odnést domů – a nechybí ani historky o lumpárnách, které kočky v průběhu let prováděly.

„Všude se vyprávějí legendy,“ směje se Dealmeida. ‚Víme, že jedna kočka nastoupila do taxíku. Existuje jeden kocour – tahle oblast, než byla zastavěná, tady byly stáje – a ten se zamiloval do kočky ze stodoly a šel po kočce ze stodoly. Matilda Ráda jsem brala hostům jídlo z talíře, takže jste si museli dávat opravdu pozor, co děláte. Matylda III přišla na to, že ji generální ředitel nemá rád na pohovce, ale přišla na to, že když sedí vedle hosta, nemůže ji odstrčit.“

„Matylda II vlastně mňoukala do mikrofonu, když jsme dělali rozhovor v rádiu… Všechny jsou prostě tak plné osobnosti a každá má své malé výstřelky.‘

Hotel využívá těchto dovádění a osobností ke zvyšování povědomí a získávání peněz pro zvířata v nouzi.

„Abychom udrželi Hamleta v granulích a abychom mu to vrátili – protože věříme, že záchrana by měla být jedinou možností – pořádáme každoročně sbírku pro starostovu alianci pro newyorská zvířata,“ říká Dealmeida pro DailyiMail.com. „Jsou úžasní; zahrnují 150 útulků v pěti čtvrtích a každý srpen je Hamlet poctí finanční sbírkou – a za cenu vstupného dostanete alkohol, předkrmy, kočičí módní přehlídku… online tichou aukci, tombolu, adopci koček před domem.

„A 100 procent výtěžku jde na starostovu alianci.“

Je to akce – a práce -, kterou si Dealmeida očividně užívá, když se s Hammym mazlí a plácá si s vychytralou kočkou.

„Miluju být hlavní kočičí úřednicí, je to jako splněný sen,“ říká. ‚Nikoho by ani nenapadlo, že by to mohlo být možné. Mám ráda i tu druhou část své práce, ale ta prostě není tak chlupatá jako ta část s vrchním kočičím důstojníkem.

.