Hnutí v Albany

Zpočátku se zavedené afroamerické vedení v Albany stavělo k aktivitám přicházejících aktivistů SNCC odmítavě. Hlavním počátečním kontaktem agentů SNCC byl Clennon Washington King starší (C. W. King), afroamerický realitní agent v Albany. H. C. Boyd, kazatel baptistické církve Shiloh v Albany, dovolil Sherrodovi využít část svého kostela k náboru lidí na setkání o nenásilí. Po celá desetiletí byla situace v segregovaném Albany pro jeho černošské obyvatele, kteří tvořili 40 % obyvatel města, neúnosná. V době vzniku albánského hnutí zůstávaly sexuální útoky bílých mužů na studentky celočerné Albany State College ze strany orgánů činných v trestním řízení prakticky bez povšimnutí. Místní zpravodajské stanice jako WALB a noviny jako The Albany Herald odmítaly pravdivě informovat o zneužívání, kterému byli pracovníci Hnutí vystaveni ze strany místních bělochů, a dokonce ve vysílání i v tisku označovaly černochy jako „negry negry“.

Thomas Chatmon, vedoucí místní Rady mládeže NAACP, byl zpočátku velmi proti Sherrodově a Reagonově aktivitě. V důsledku toho někteří členové afroamerického klubu Criterion v Albany zvažovali, že Sherroda a Reagona vyženou z města, ale k tomuto kroku nepřistoupili.

Na naléhání a s plnou podporou Reagona a Sherroda vyzkoušeli 1. listopadu 1961 místní černošští studenti z Albany federální nařízení Mezistátní obchodní komise (ICC), které rozhodlo, že „žádné autobusové zařízení, autobus nebo řidič nesmí odmítnout přístup do svých zařízení na základě rasy“. Studenti uposlechli místní úřady a pokojně opustili nádraží poté, co jim byl odepřen přístup do bělošské čekárny a bylo jim vyhrožováno zatčením za pokus o desegregaci. Okamžitě však podali stížnost k Mezinárodnímu trestnímu soudu za to, že autobusové nádraží odmítlo vyhovět tomuto rozhodnutí. V reakci na to starosta Albany Asa Kelley, městská komise a Laurie Pritchett,policejní náčelník, zformulovali plán na zatčení každého, kdo se pokusí prosadit desegregaci, na základě obvinění z rušení nočního klidu.

Dvaadvacátého listopadu 1961 byl terminál Trailways znovu podroben zkoušce dodržování předpisů, tentokrát skupinou mladých aktivistů z NAACP i SNCC. Studenti byli zatčeni; ve snaze přitáhnout větší pozornost ke svému úsilí o desegregaci veřejných prostor a „požadavku spravedlnosti“ se dva dobrovolníci SNCC rozhodli raději zůstat ve vězení, než aby složili kauci. Na protest proti zatčení pochodovalo více než 100 studentů z Albany State College ze svého kampusu k budově soudu. Brzy poté se v baptistickém kostele Mt. Zion konalo první masové shromáždění albánského hnutí.

V téže době syn C. W. Kinga, právník Chevene Bowers King (C. B. King), prosazoval případ Charlese Wareho z nedalekého okresu Baker v Georgii proti šerifovi tohoto okresu L. Warrenu Johnsonovi za to, že ho několikrát zastřelil, když byl zadržen policií. Tyto rozvíjející se poměry, kdy se testovaly hranice segregace a útlaku Afroameričanů, vedly k setkání v domě Slatera Kinga, dalšího syna C. W. Kinga, za účasti zástupců osmi organizací. Kromě místních funkcionářů NAACP a SNCC se schůzky zúčastnila i Afroamerická ministerská aliance v Albany a také městské Afroamerické federativní ženské kluby. Většina účastníků tohoto setkání se chtěla pokusit spíše o vyjednávání než o přímou akci. Vytvořili Albany Movement, aby koordinovali své vedení, přičemž William G. Anderson se stal prezidentem na doporučení Slatera Kinga, který byl jmenován viceprezidentem. Zakládací dokumenty byly z velké části dílem C. B. Kinga.

Albanský policejní náčelník Laurie Pritchett pečlivě studoval strategii hnutí a vypracoval strategii, o níž doufal, že by ji mohla zvrátit. Použil hromadné zatýkání, ale vyhnul se násilným incidentům, které by se mohly vymstít tím, že by přitáhly celostátní publicitu. S dobrým výsledkem použil nenásilí proti nenásilí, čímž zmařil Kingovu strategii „přímé akce“. Pritchett zařídil rozptýlení vězňů do okresních věznic po celé jihozápadní Georgii, aby zabránil naplnění svého vězení. List Birmingham Post-Herald uvedl: „Způsob, jakým náčelník policie v Albany prosazoval zákon a udržoval pořádek, si získal obdiv … tisíců lidí.“

V roce 1963, poté co byl šerif Johnson osvobozen ve federálním procesu v případu Ware, uspořádali lidé spojení s albanským hnutím protest proti jednomu z obchodů jednoho z porotců. To vedlo k obvinění z manipulace s porotou.