Postprandiální alkalický příliv: existuje?

Abstrakt

Koncept alkalického přílivu, který kompenzuje sekreci žaludeční kyseliny, naznačuje možnost nepřímého měření sekrece žaludeční kyseliny. Cílem této studie bylo zjistit, zda lze postprandiální změny renálních a respiračních funkcí využít k hodnocení žaludeční sekrece u zdravých dospělých osob. Dobrovolníci jedli v různých dnech jednu ze tří standardních snídaní (s nízkým, středním nebo vysokým obsahem bílkovin). Během 2 h po jídle s vysokým obsahem bílkovin byl pozorován pokles výdeje kyselin močí, nikoli však po jídle se středním nebo nízkým obsahem bílkovin. U osob, které jedly nalačno, byl zaznamenán podobný pokles výdeje kyselin močí v průběhu 2 hodin. Předběžná léčba ranitidinem 150 mg p.o. neměla žádný vliv na bazální ani postprandiální výdej kyseliny v moči. Došli jsme k závěru, že změny ve výdeji kyseliny močí nesouvisí se sekreční odpovědí žaludku na potravu. V samostatné studii neměla léčba omeprazolem v dávce 20 mg denně žádný vliv na postprandiální respirační funkce (minutová ventilace; smíšený vydechovaný CO2; minutový objem poměru respirační výměny CO2; pH venózní krve, pCO2 nebo bikarbonát a CO2 na konci dechu). Nebyli jsme tedy schopni zjistit respirační alkalický příliv po standardní snídani. Tato zjištění naznačují, že jakákoli respirační nebo močová kompenzace sekrece žaludeční kyseliny je příliš malá na to, aby měla fyziologický nebo klinický význam.