Terapeutický vztah

V psychoanalýze se terapeutický vztah teoreticky skládá ze tří částí: pracovní aliance, přenosu/kontrapřenosu a skutečného vztahu. Byly shromážděny důkazy o jedinečném přínosu každé složky k výsledku, stejně jako důkazy o interakci mezi složkami. Na rozdíl od sociálního vztahu se terapeutický vztah zaměřuje na potřeby a cíle klienta.

PřenosEdit

Koncept terapeutického vztahu popsal Freud (1912) jako „přátelský láskyplný pocit“ v podobě pozitivního přenosu.

Pracovní alianceEdit

Pracovní alianci, známou také jako terapeutické spojenectví, nelze zaměňovat s terapeutickým vztahem, jehož je teoreticky součástí.

Pracovní alianci lze definovat jako spojení rozumové stránky klienta s pracovní či analyzující stránkou terapeuta. Bordin konceptualizoval pracovní alianci jako složenou ze tří částí: úkolů, cílů a vazby.

Úkoly jsou to, na čem se terapeut a klient shodnou, že je třeba udělat, aby bylo dosaženo klientových cílů. Cíle jsou to, co klient doufá, že získá od terapie na základě svých současných obav. Vazba vzniká na základě důvěry a jistoty, že úkoly přiblíží klienta k jeho cílům.

Výzkumy pracovního spojenectví naznačují, že je silným prediktorem výsledků psychoterapie nebo poradenství pro klienta. Také bylo zjištěno, že způsob, jakým se pracovní aliance rozvíjí, souvisí s výsledky klienta. Obecně platí, že aliance, v níž dojde k roztržce, která je napravena, je spojena s lepšími výsledky než aliance bez roztržky nebo aliance s roztržkou, která není napravena. Také bylo zjištěno, že v úspěšných případech krátké terapie se pracovní aliance v průběhu terapie vyvíjí podle vzorce vysoká-nízká-vysoká. Bylo zjištěno, že terapeutické spojenectví je účinné při léčbě adolescentů trpících PTSD, přičemž nejsilnější spojenectví byla spojena s největším zlepšením symptomů PTSD. Bez ohledu na další léčebné postupy studie ukázaly, že míra, do jaké traumatizovaní adolescenti cítí spojení se svým terapeutem, výrazně ovlivňuje to, jak dobře se jim během léčby daří.