Úloha proteinu aktivátoru transkripčního faktoru 1 (AP1) v ochraně před apoptózou vyvolanou látkou poškozující DNA

Zkoumali jsme signály přežití epidermálního růstového faktoru (EGF) v buněčné linii lidského adenokarcinomu žaludku TMK-1. Ošetření buněk TMK-1 adriamycinem (ADR) způsobilo apoptózu a reakce související s apoptózou, jako je uvolnění cytochromu c z mitochondrií a aktivace kaspázy 9. Vlivem adriamycinu se buňky TMK-1 dostaly do stavu, kdy se z nich uvolnil cytochrom c. Léčba EGF však výrazně snížila apoptózu vyvolanou ADR i tyto reakce. Již dříve jsme uvedli, že růstový faktor hepatocytů přenáší ochranné signály proti apoptóze vyvolané ADR tím, že způsobuje aktivaci signální dráhy fosfatidylinositol-3′-OH kinázy (PtdIns3-K)/Akt v lidské epiteliální buněčné linii MKN74 . Signalizace PtdIns3-K/Akt však nezprostředkovala antiapoptotický účinek EGF v buňkách TMK-1. EGF zvýšil expresi proteinu Bcl-X(L), antiapoptotického člena rodiny Bcl-2, nikoli však expresi jiných anti (Bcl-2) nebo proapoptotických (Bad a Bax) proteinů. Exprese c-Fos a c-Jun, složek aktivačního proteinu 1 (AP1), o nichž je známo, že regulují transkripci genu bcl-X(L), se v reakci na EGF zvýšila. Předběžné ošetření buněk PD98059, inhibitorem kinázy MAP, inhibovalo expresi c-Fos a c-Jun vyvolanou EGF, vazbu AP1 na DNA, expresi Bcl-X(L) a odolnost vůči apoptóze vyvolané ADR, což naznačuje, že EGF přenáší antiapoptotický signál tak, že aktivuje AP1 prostřednictvím signální dráhy MAP kinázy. Buňky TMK-1 stabilně transfekované TAM67, dominantně negativním mutantem c-Jun, nevykazovaly expresi Bcl-X(L) vyvolanou EGF ani odolnost vůči apoptóze vyvolané ADR. Tyto výsledky naznačují, že zvýšení exprese Bcl-X(L) zprostředkované AP1 je rozhodující pro ochranu buněk TMK-1 před apoptózou vyvolanou ADR.