Aleš Hrdlička

Americký fyzický antropolog Aleš Hrdlička (1869-1943) významně přispěl ke studiu původu a variability člověka a sehrál důležitou roli při formování odborných obrysů této disciplíny ve Spojených státech.

Aleš Hrdlička se narodil 29. března 1869 v Humpolci v Čechách (dnes Česká republika) jako první ze sedmi dětí narozených Maxmiliánu a Koralině (Wagnerové) Hrdličkovým. V roce 1881 se rodina přestěhovala do Spojených států a usadila se v New Yorku, kde mladý Hrdlička dokončil středoškolské vzdělání a v roce 1889 začal studovat medicínu na New York Eclectic Medical College. Po absolvování této školy s vyznamenáním v roce 1892 nastoupil do všeobecné praxe v Lower East Side a současně pokračoval v lékařském vzdělávání na New York Homeopathic College (1892-1894).

V roce 1895 získal místo mladšího lékaře ve Státní homeopatické nemocnici pro choromyslné v Middletownu ve státě New York. Právě v této pozici se začal zajímat o aplikaci antropometrie v medicíně a jako přímý výsledek svých výzkumů v middletownské léčebně byl v roce 1896 přizván do multidisciplinárního týmu, který byl sestavován pro nově vzniklý Patologický ústav v New Yorku. Pod vedením neurologa a histochemika Iry Van Giesona měl tento ústav za úkol zkoumat „modus operandi“ šílenství. V rámci přípravy na tuto práci strávil Hrdlička zimu roku 1896 na Ecole de Medécine v Paříži studiem antropologie pod vedením Léonce Manouvriera, který měl na jeho intelektuální vývoj významný a trvalý vliv.

Hrdlička zůstal v Patologickém ústavu až do roku 1899, kdy ho Frederic Ward Putnam pozval, aby se připojil k Hydeovým expedicím Amerického přírodovědného muzea jako „terénní antropolog“. V této funkci provedl Hrdlička v letech 1899-1902 čtyři intenzivní průzkumy mezi indiány jihozápadu USA a severního Mexika. Shrnutí těchto a pozdějších průzkumů (1903-1906) lze nalézt v jeho monografii Physiological and Medical Observations among the Indians of the Southwestern United States and Northern Mexico (1908). V roce 1903 byl vybrán do čela nově vytvořeného Oddělení fyzické antropologie (DPA) v Národním přírodovědeckém muzeu (Smithsonian Institution) ve Washingtonu, D. C., a tuto funkci zastával následujících 40 let.

Během svého působení v Národním muzeu vybudoval Hrdlička z DPA významné výzkumné centrum, v němž se nachází jedna z nejlepších lidských osteologických sbírek na světě. Zasloužil se také o prosazení fyzické antropologie jako legitimní akademické disciplíny ve Spojených státech. V tomto ohledu se snažil organizovat tehdy rodící se obor po vzoru francouzské antropologie Paula Broca. Ačkoli jeho ambice založit Americký institut fyzické antropologie nebyla nikdy realizována, podařilo se mu v roce 1918 založit American Journal of Physical Anthropology a v roce 1930 American Association of Physical Anthropologists, které byly základními prvky jeho konkrétní vize budoucnosti americké fyzické antropologie. Udělal také mnoho pro propagaci fyzické antropologie ve své rodné zemi. Kromě významných darů, které zahájily a udržely vydávání časopisu Jindřicha Matiegky Antropologie (vydávaného na Karlově univerzitě v Praze až do roku 1941), věnoval peníze České akademii věd a umění na průzkum pravěkých nalezišť na Moravě a také Karlově univerzitě na založení Muzea člověka, které je nyní pojmenováno na jeho počest.

Během své dlouhé kariéry získal Hrdlička mnoho ocenění a vyznamenání, která svědčila o uznání jeho zázračné práce v oboru. V roce 1918 byl zvolen členem Americké filozofické společnosti a v roce 1921 členem Národní akademie věd a působil jako prezident Americké antropologické asociace (1925-1926), Washingtonské akademie věd (1928-1929) a Americké asociace fyzických antropologů (1930-1932). Byl rovněž nositelem prestižní Huxleyho medaile (1927).

Přestože Hrdličkovy badatelské zájmy sahaly téměř do všech aspektů moderní fyzické antropologie, těžiště jeho vědeckého úsilí spočívalo především v otázce původu a starobylosti amerických domorodců. Tuto práci zahájil vyčerpávajícím studiem všech dostupných důkazů připisovaných prvním lidem v Severní a Jižní Americe, jehož výsledky jsou shrnuty ve dvou hlavních publikacích: The Skeletal Remains Suggesting or Attributed to Early Man in North America (1907) a Early Man in South America (1912). Tyto studie naznačily přítomnost pouze anatomicky moderních lidí na západní polokouli, což ho vedlo k odmítnutí názoru, že původní obyvatelé Ameriky se buď vyvinuli v Novém světě, nebo se na kontinent dostali na počátku glaciálu nebo v předglaciálu. Následně začal organizovat důkazy na podporu tvrzení o původu hominidů v západním sektoru Starého světa a následném osídlení Nového světa z Asie v období pozdního pleistocénu – počátku holocénu.

V Hrdličkovi sílilo přesvědčení, že anatomicky moderní Homo sapiens byl odvozen z v podstatě neandrtálské populace, která byla původně omezena na Evropu a Afriku. Jak se tito raní přechodní hominidé pomalu šířili na východ Starým světem, tvrdil Hrdlička, oddělili se do řady samostatných geografických chovných jednotek, což vedlo k jejich následné diferenciaci do různých rasových skupin, které charakterizují moderní lidskou rodinu. Nástin této hypotézy poprvé představil v příspěvku předneseném Americké filozofické společnosti ve Filadelfii v roce 1921 pod názvem „The Peopling of Asia“ (Proceedings, American Philosophical Society, 60 ). Toto období Hrdličkovy práce vyvrcholilo přednesením Huxleyho pamětní přednášky v Londýně v roce 1927, v níž shrnul své argumenty pro „neandertálskou fázi člověka“ (Journal of the Royal Anthropological Institute, 57 ), a následným vydáním dnes již klasického díla The Skeletal Remains of Early Man (1930).

Po roce 1926 Hrdlička usiloval o důkazy dokládající tezi, že první Američané přišli do Nového světa z Asie. Jeho práce na pobřeží Yukonu a Aljašky (1926-1930), na ostrově Kodiak (1931-1935) a na Aleutských a Komandorských ostrovech (1936-1938) jsou shrnuty ve dvou posmrtně vydaných svazcích: (1944) a The Aleutian and Commander Islands and their Inhabitants (1945). Jedním z hlavních cílů jeho práce na Komandérských a Aleutských ostrovech bylo prozkoumat možnost, že sloužily jako odrazový můstek z Kamčatky na americkou pevninu. Vykopávky však prokázaly, že Komandory byly v předruských dobách neobydlené. Na základě těchto negativních důkazů tedy dospěl k závěru, že dřívější i pozdější obyvatelé Aleut se na tyto ostrovy museli dostat z Aljašky. Po roce 1938 měl v úmyslu zahájit program výzkumu na sibiřské pevnině ve snaze prokázat asijský původ amerických domorodců. Tyto plány však zhatilo vypuknutí druhé světové války. Hrdlička zemřel na infarkt ve svém domě ve Washingtonu 5. září 1943.

Další literatura

Další životopisné údaje viz Frank Spencer, Aleš Hrdlička M.D., 1869-1943: A Chronicle of the Life and Work of an American Physical Anthropologist (2 svazky, 1979); a Frank Spencer a Fred H. Smith, „The Significance of Aleš Hrdlička’s Neanderthal Phase of Man: A Historical and Current Assessment“ v časopise American Journal of Physical Anthropology (1981). □